SPIRÁLA STARÝCH ZAČÁTKŮ A NOVÝCH KONCŮ

Může začít, co nikdy neskončilo?

Může být nové to, co se vrací?

Stejně a pořád jinak?

 

Napsala jsem si tahle slova a sedla si pod strom, s loupající se kůrou, oblečenou do lišejníku

Organického svetru, co prorostl do současnosti z prehistorie.

Jako my všichni.

 

Mechy a lišejníky jsou jako kosti rostlinného světa.

Mám ráda jejich tiché písně plné vzpomínek – na přítomnost.

 

Moji učitelé mi říkávali: ,,máš starou duši…”

A já odpovídala: ,,a krátkou paměť k tomu…”

Teď si přeci jen trochu vzpomínám, je to staré a nové zároveň.

 

Detaily jsou ale zatavené v mlze, stejně jako hrad pod kterým sedím spolu s rakouskými lišejníky, na jednom z výcvikových modulů GTT

.

Téma toho stávajícího, je život, smrt a znovuzrození.

 

Tři korálky na jedné mále života.

A málem bychom zapomněli, že stopu nového začátku ,v sobě nese každá fáze.

Máme rádi začátky.

A neradi slýcháváme o konci výdechu, na počátku nádechu.

 

Každý konec tolik znejišťuje.

A otázka ,,proč”, zní krapet ostřeji, než ta samá, položená v novém začátku.

To, co je skutečně blízké, nelze zcela ztratit, možná jen z dohledu.

La petite mort^ je sympatická, většinou jen v krátkodobé katarzi, co nám umožňuje splynout a zapomenout na to, že jsme se kdy vůbec cítili odděleni.

Přitom v každém kratičkém ,,teď”, které je tím jediným, co ve skutečnosti máme, v nás něco umírá – od buněk po konkrétní dech.

Je to nepopulární součást nového, bez které se žádný začátek neobejde.

 

Ztrácet bolí, pouštět vyžaduje odvahu.

A odvaha stojí na prahu každého začátku.

Udělat něco znovu a jinak.

 

 

 

,,Dosáhnout vrcholu prázdna, prožívat plnosti klidu!

Ve společném procesu rodí se všechno tvorstvo,

a vše, jak pozoruji, se znovu vrací zpět.”

-Lao C`

 

 

Barbora Hu

www.barborahu-yoga.cz

Text byl napsán pro časopis JógaDNES

Autorkou ilustrace je Hilma Af Klint, 1920