Všechny bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.
Přirozené, univerzálně platné a klíčové.
V poli druhočakrové matrice, která zahrnuje mimo jiné téma sebereflexe, sebehodnoty, projekce a kompenzačních mechanismů, by se dalo za zmíněné buddhistické moudro dosadit ještě: ,,za každou cenu”.
Všichni se rodíme s apriorní potřebou být přijatí, milovaní a získavat adekvátní míru pozitivní zpětné vazby od svého okolí.
Nejprve toho nejužšího, v podobě nejbližších osob, posléze okruhy rozšiřujeme.
V dětství, je daná věc klíčovým stavebním kamenem naší sebehodnoty a sebedefinice.
Na těchto základech, obvykle stojí další patra naší osobnosti, ze kterých se učíme vnímat sami sebe a od nichž odvozujeme svoji hodnotu.
Pokud se podaří, činíme tak postupně s větším nadhledem, a vidíme se z vyšší perspektivy.
V tantricko-jógové perspektivě, toto téma koreluje s evolucí osobního vědomí napříč čakrami.
Je to lidské. Do určité míry jsme definovaní představou, ve které se vidíme očima druhých.
Schopnost vidět se zvenčí, představuje zároveň v konkrétní rovině důležitý aspekt empatie a sebereflexe.
Pokud je ale vnější pohled na sebe sama zkreslený a idealizovaný, anebo je bezvýhradním zdrojem naší sebehodnoty, obvykle máme založeno na problém.
Cílem tohoto zamyšlení není se někoho dotknout, anebo jízlivě provokovat.
Narcismus, jako zoufalé volání po přízni, vyvěrající ze zraněné sebehodnoty, je téma, které proniká i do pole jógy a její sociální bubliny.
A v kontextu toho, oč v józe jde, působí velmi kontrastně.
Je užitečné o tomto tématu minimálně mluvit, protože pokud je reflektováno a dobře pochopeno, může být vstupní branou k ,,rozbité sebelásce”.
JAK SE DĚLÁ PERSONA
Přestože každý soudobý praktikant dobře ví, že spokojenost, radost a přijetí, je zejména ,,inside job,” je dobré připomenout, že základním principem v józe, je idea jednoty, integrity.
A ta zahnuje i komplementaritu vnitřního s vnějším, minulého s přítomným, vědomého s nevědomým, světlého se stinným.
V poli psýché se tato jednota dotýká nejen různých struktur našeho vědomí, ale i jeho různých vývojových fází, které dohromady tvoří stále se (více, či méně) aktualizující koláž našeho já.
V jeden moment, se tak uvnitř nás, mohou mísít náramné kvality duchovních vhledů, vykřesaných praxí (anebo přihraných dobrou karmou), spolu s materiálem osobních traumat, majících kořeny v různých fázích našeho života (a bytí).
Narcistická porucha osobnosti, která má mnoho vrstev a podob, nezřídkakdy vyrůstá z dětského traumatu, které lze velmi zjednodušeně rozdělit na újmu ze zanedbání (trauma by omission) a újmu ze záměrného ublížení (trauma by commission).
Pro oba případy, které zahrnují celé spektrum smutných i protikladných fenoménů, od neadekvátních nároků na dítě, přílišnou benevolenci a absenci hranic, přeceňování a podceňování, až po různé formy týrání, platí, že dotčené dítě obvykle vyrůstá s narušenou sebehodnotou.
Tu se může snažit dosaturovat závislým chováním, skrze snahu být přijat, být dokonalý, obdivovaný a ideální.
To vše ve snaze dokázat světu (a zpětně sám sobě) vlastní hodnotu.
Na druhé straně, může disponovat také pocity vlastní bezvýznamnosti, neadekvátnosti a nepoužitelnosti.
Pro oba póly je styčná úzkostná potřeba, nalézt a zafixovat oceněníhodné já, které si zaslouží lásku a pozornost, primárně z vnějšku.
Bylo by nefér a potencionálně zraňující, brát věc na lehkou váhu a vysmívat se ,,pozérům” vystavujícím svá v ásanách smotaná těla, v úzkostné touze po palcích nahoru nebo šermujícím křečovitou blahosklonností, ve snaze získat potvrzení o své dobrotě.
Do stejné kategorie, spadá i ,,obranná sebedefinice my a oni,“ založená na tom, že vytrvale kritizuji a popichuji to, jak ,,špatně“ něco dělá někdo jiný (ó světe iroinckých pamfletů na sociálních sítích – tihle se berou moc vážně X tihle ničemu nerozumí).
Tyto řádky nepíši ze supravize osvíceného mentora, ale člověka, který si sám před lety prošel obdobím hutných depresí, posedlostí kontrolou, skrze poruchu příjmu potravy a obsesivním hledaním přijatelné verze svého já.
Je to cesta.
NARKISSOS V MATRIXU SVÁDHIŠTHÁNY
Metafora příběhu o Narcisovi (Narkissos), pochází od básníka Ovidia a odvozuje se od příběhu o půvabném chlapci, který byl pro odmítnutí lásky proklet.
Následně se mladík zamiloval do odrazu své vlastní tváře ve studánce, do které spadl a utonul. Bohové jej posléze proměnili v půvabnou květinu – narcis.
Jak jsem již zmínila, matrice druhé čakry spojuje téma sebehodnoty, s potřebou přijetí z vnějšku.
Je spojena s emocionální inteligencí, adaptabilitou na změny, projekční vlastností lidské psýché a jejími kompenzačními mechanismy, stejně jako potřebou spokojenosti a uspokojení (či nutkavými neurózami při jejich absenci).
Pro oba ve zkratce popsané póly narcismu, platí společný jmenovatel, v podobě zraněné sebelásky.
Ta může být na jedné straně kompenzovaná nesebereflektivní a manipulativní projekcí vlastní persóny, jejíž sdílení ostatními si vytrvale vynucuje důkazy vlastní jednečnosti.
Taková narcistní osobnost, má leckdy velké charisma a přesvědčivost, není divu, že je frekventovaná mezi mnoha leadry.
Problém je, pokud dostává protipřenosové potvrzení své dokonalosti, od podobně zraněných jedinců z druhého pólu spektra.
Tedy od těch, kteří trpí méněcenností a mají tendenci se upínat k silným role-modelům.
Což se obvykle děje a celý vztah se následně uzavírá do dvoustranně projektivní bubliny, která bohužel fixuje svůj zraněný a toxický status quo.
JAK Z TOHO VEN
Pro krajní narcistní osobnost, je obtížné být empatický, ve smyslu dohlédnutí na obrysy vlastního sebeklamu a dopadů jeho vysílání ven.
Zvlášť, pokud za svoji persónu toužící po sebepotvrzení, získává od svých obdivovatelů nadšený aplaus.
Většina narcisů, však základní sebereflexí disponuje a je důležité, aby si skrze ni dovolili dojít k zdrojovému pocitu kolem toho, čeho se svým chováním snaží docílit.
Opakuji: všechny bytosti chtějí být šťastné a vyvarovat se utrpení.
Potřeba lásky a pocitu přijetí, není nic hříšného, ani nelegálního.
Je důležité, přiznat si své závislé chování a jeho sílu.
Pokud si nevím rady s jedním nebo více aspekty svého životního patrimonia, je užitečné a ,,satjické” vyhledat třeba pomoc dobrého terapeuta.
Každý má svá světlá i stinná místa. Je zdravé žít v uznání a reflexi celého spektra, ne se sami před sebou- schovávat
Jóga učí o jedné povaze energie, v mnoha kvalitativních projevech.
Stejnou sílu, kterou má závislost na vnějším sebepotvrzení, lze využít jinak.
Chce to odvahu a hlavně ochotu, vydat se na odyseu vedoucí k aktuálnějšímu sebepojetí, než tomu, které vyrůstá (obvykle z dětských) traumat.
Ta si zaslouží uznání a pochopení tak, aby mohla zůstat vědomými, ale minulými východisky našeho růstu.
I narcis se orientuje za sluncem!
Je dobré znát svůj stín a naučit se vnímat jeho pozici tak, aby neblokoval růst.
Všechny bytosti chtějí být šťastné a vyvarovat se utrpení.
Bb
Text byl napsán pro časopis JógaDNES.