Amniotický vesmír a základní vzpomínka na jógu

Jaké jsou ty vůbec nejstarší vzpomínky, které je naše individuální vědomí schopno si vybavit?

Je stav samádhi něčím, co si vlastně pamatujeme?

Co když pocit znovuzrození po meditaci, není zdaleka jen přiléhavá metafora?

GURU GROF

S ohledem na to, že tématem čísla je omlazení, dovolím si krapet nostalgicky zavzpomínat.

Takže – na prahu dospělosti pro mne byla dost zásadní parta charismatických mužů.

Pravda, tahle parta byla a je vcelku různorodá.

Rozpažená množina pohodlně pojmula orientalistu Vincence Lesného, filantropa Rabíndranátha Thákura, C. G. Junga, Stanislava Grofa, Jacka Kerouaca nebo frontmana skupiny Depeche Mode.

To, že mi sympatie ke všem zmíněným přetrvaly, v různých a růžně obměněných intenzitách až do dnešních dní, skromně považuji za milý příznak jisté kontinuity.

Každopádně, živou a živoucí legendou z rámce této party hrdinů, je pro mě Stanislav Grof, český psychiatr, který je klíčovou osobností, spoluzodpovědnou za revizi a extenzi tradičního modelu psýché, zásadní osobností transpersonální psychologie a výzkumu mimořádných stavů vědomí.

Jeden ze zásadních momentů, kterými Grof pohnul ustálenou hladinou tradičního paradigmatu, je rozšíření psychické kartografie o prenatální a perinatální zkušenost (před a kolem porodu).

Spolu s dalšími si tak dovolil přesáhnout Freudovský model, podle kterého se člověk rodí více méně jako tabula rasa, příběh jeho vědomí začíná až po porodu a nevědomí má čistě individuální charakter.

Grof vnesl do západního diskurzu mimo jiné i koncept primátu vědomí (tzn. že vědomí není čistým produktem mozkové činnosti), jaký známe z tantrické jógy.

Podařilo se mu mnoho z mimořádných stavů vědomí, kam se řadí mimo jiné živé vize, trans nebo extáze, vysadit z často reduktivního pojetí psychické poruchy, a zasadit je do širšího rámce se kterým běžně počítaly a počítají například nativní kultury.

SAMÁDHI A BPM I

 Grof klasifikoval čtyři základní roviny perinatální zkušenosti, která zůstává otištena v v nevědomí, a která se spojuje s univerzálně lidskou zkušeností formou archetypálních prožitků

První rovinou známou jako BPM I (Basic Perinatal Matrice 1) je úroveň, ve které ještě plod setrvává v těle matky před zahájením porodních kontrakcí a sestupu do porodního kanálu.

V této rovině se vědomí dítěte necítí odděleno od svého okolí.

Pokud je těhotenství bezproblémové, prožívá zde bytostnou jednotu s matkou v procesu sdílení, nerozlišuje mezi já a ne-já, mezi vnitřním a vnějším.

Tento stav je připodobňován k mystickému spojení (unio mystica), kosmické celistvosti a prožitku jednoty, kterou sobě vlastním způsobem popisují rozmanité duchovní tradice – a která, je zřejmě opravdu naši výchozí zkušeností a přirozeností.

Tato úroveň je neuvědomělým, ale přirozeným stavem samádhi.

Zde má vědomí charakter, který jóga popisuje jako sat-čit-ánanda (doslovně pravda – vědomí – blažennost).

 OCEÁN VĚDOMÍ A PRVOTNÍ TOUHA PO JEDNOTĚ

Dalším zajímavým vstupem, který do diskurzu o povaze lidského vědomí vnesl právě Stanislav Grof, je přesvědčení, že psýché má přirozeně holotropní charakter – tedy, že disponuje ,,vnitřním nastavením” směřovat k jednotě a celistvosti.

Celá věc jde velmi zjednodušeně připodobnit vlastnosti, skrze níž se lidské tělo (dokud mu vitalita stačí), snaží neustále udržovat nebo obnovovat homeostázu.

Tato idea je velmi blízká tomu, co známe z advaita védanty1, dle níž je lidská esence v podobě duše (átman), jen kapkou z oceánu ducha (brahma).

Individuální lidské vědomí je zde detailem odrážejícím celek, z něhož cyklicky vychází a k němuž toužebně směřuje.

Blažené pocity klidu, úlevy, pokory, dojetí, smyslu, sebezapomnění jako nadhledu nad limity ega, či prožitky prvotní harmonie a doteku mystéria bytí, které lidé často popisují ze své meditační zkušenosti, jsou tak možná tou nejstarší vzpomínkou na naše mládí.

Omlazujícím ohlédnutím na počátek plavby oceánem vědomí.

Bb

Text byl napsán pro časopis JógaDnes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *