JÓGA: TRADIČNÍ, PŮVODNÍ, NEPŮVODNÍ A VŠECHNY LIDOVÉ TANCE KOLEM

Moc ráda bych se dostala k čistě pozitivnímu a koncentrovaně hladivému příspěvku, ale nějak mi to pořád nejde.  Vím o sobě, že jsem hodně kritická (sama k sobě někdy dokonce super kritická), v něčem je to fajn, jinde to překáží.

Víte, chodím se synem do lesa a potkáváme tam často jednoho tatínka s dcerou. Jmenuje se Milan a pracuje jako psychoterapeut, teda teď je na otcovské dovolené a baví ho to.  Mezitím co si děti sypou písek do vlasů a strkají mokré listí do kapuc, občas prohodíme pár slov.

Posledně tenhle člověk řekl jednu větu, že: ,,každý pískoviště potřebuje svýho prudiče, protože ten je užitečný pro obecnou dynamiku vztahů na něm.“ Moc se mi to líbí a dodává mi to zároveň trochu útěchy v tom, když se cítím tak trochu jako jógový prudič v poli, kde se kritické myšlení někdy považuje za herezi.

Dlouho se mi v hlavě převaluje téma ,,tradičního“ v józe. Musím přiznat, že když v józe narazím na tenhle přívlastek, vcelku automaticky se kdesi ve mě aktivuje něco jako čip ostražitosti.

Tedy, ne tradičního ve smyslu zaběhlého a ustáleného, ale něčeho, co se odkazuje k ryzí původnosti.

Sama jsem se sebe asi deset tisíckrát ptala (a stále se ptám), zda to, jak pracuji s konktétními obsahy a praktikami, které z jógy vycházejí, ještě mohu nazývat jógou.

Nepřestala jsem s tím, protože pořád vnímám jógu jako něco co se vyvíjí a mění. Jako dynamiku. Co se snažím hlídat je, aby změny a přizpůsobení, kterými prochází, skrze to, jak s ní sama nakládám, nekorumpovaly její esenci z hlediska jejích cílů a metodologie.

INTERPRETACE INTERPRETACE

Začnu kriticky na svém vlastním písku. Doménou mojí praxe je něco, čemu sama říkám čakra jóga. Na dané téma jsem napsala dokonce knížku, protože věřím, že pro někoho může být užitečná, ne pro pocit osobní důležitosti nebo satisfakce.

To jak k tematice přistupuji a s čím ji dávám do souvislostí, odráží moji praktickou zkušenost, poznatky ze studia různých pramenů a také to, co mě naučili moji učitelé. Vycházím ze sebe. Tím nemyslím to, že bych byla kdovíjaká mudrcka. Myslím tím to, že to tak nějak nejde jinak, protože informace které komunikuji vždycky prolezou přes můj systémový překlad.

To zahrnuje přirozeně riziko (anebo někdy také výhodu) zkreslení. Proto se snažím dostatečně komunikovat, že jde o něco svojského. Něco, co podstatou vychází ze starých učení, ale žije si svým životem v čase a výkladu.

V klasických tantrách se nedočtete o tom, jak specifické projevy energetické nerovnováhy konkrétního centra souvisí s vaší matkou anebo sexualitou. Přesto s tím pracuji, protože mi to dává smysl. Proto si uvědomuji, že musím být sakra opatrná na to, abych svým přístupem nevyvolávala domněnky, že tak je psáno a že přesně tohle je danost opřená o vyšší autoritu (textu, školy).

Cítím určitý závazek a zodpovědnost dostatečně upozorňovat na to, že: ,,tohle si jen myslím a mohu se plést“ anebo: ,,tady vycházím ze zajímavého pohledu někoho, kdo se místo jógy zabýval třeba antropologií, ale jeho pohled je i v daném tématu, podle mě užitečný“.

Totéž platí mnohem obecněji. V autoritativních textech jógy se dočtete o minimu ásan a pokud se nepletu, žádný z nejstarších autorů se nezabývá tím, jak máte rozkládat váhu těla do opěrných ploch, jak asistovat nebo neasistovat praktikujícímu, v jakém úhlu je patela vůči kotníku.

Jasně, většina praktických poznatků se v józe a tantře, odvěce tradovalo ústně, cestou učení v přímé linii učitel-žák (guru-šišja parampará). A tady začíná problém v tom, definovat co a do jaké míry, je něco původní, popřípadě jaký má konkrétní věc vlastně původ.

Vlastně narážíme na úplně obecný, téměř filosofický problém pravidvosti a jejího zachování v interpretaci. Na to, jak osobní vnímání dokáže manipulovat původní informaci. Hrozně mě prudila zkostnatělá výuka literatury na základce. Právě v duchu toho, co chtěl básník říci a co při tvorbě pociťoval. Tady je to stejné-

Svoji praxi a přístup se pořád snažím vyživovat samostudiem. Ano,  v duchu svadhjáji – zkoumáním sebe sama i studiem pramenů, samostatně anebo pod dohledem učitelů.

Chci ale zdůraznit, že naprostou většinu tanter, samhit, súter, šlók a jiných zajímavých věcí, jsem sama četla v jejich nepůvodním jazyce, tedy přeložených do nějakého světového jazyku. To protože nevládnu sanskrtu ani páli a se slovníkem v ruce můžu maximálně s opocenou skrání louskat hindský překlad někoho, kdo zdrojovému jazyku vládne.

A nejsem v tom sama, je spoustu jógových učitelů, kteří v dobré vůli prostě jen věří výkladům komentátorů a komentářům vykladačů. Někdo navíc pod (téměř bojovou) vlajkou ,,tradičního“. Mají pocit, že to, co se dočetli ve skriptech měsíčního teachers trainingu je zaručeně pravda a danost, o to více, když autorem skript byl třeba Ind.

KONZERVATIVNÍ A PROGRESIVNÍ

Myslím si, že je v józe v dnešní době fakticky potřeba nazývat věci pravými jmény. Patří to k pokornému přístupu, kteří všichni tak kvitujeme. Naučit se říkat: ,,já nevím„, pokud tápeme.

Bylo by myslím fajn, nazývat přístupy, které se silněji a v zásadě přidržují nějaké tradice s prokazatelným původem, nazývat jako konzervativní. Konzervativní přístup ale našemu senzace chtivému uchu určitě zamlouvá míň, než příslib něčeho ,,tradičního“. Progresivní přístup by pak mohl být ten, který otevřeně přiznává vývoj a možné změny.

JEDEN MUDRC PRAVIL / JEDNA PANÍ POVÍDALA 

A takový vtipný postřeh. Na sociálních sítích se houfně množí obrázky s moudrými citáty a motivacemi. Je to fajn, proč se nezamyslet anebo do matrixu veřejných příchylností nevyslat horlivý ,,lajk“. Nekritizuji, sama svoje myšlenky někdy ventiluji v obrázku a chápu, že někomu to může připadat zbytečné nebo hloupé.

No a jak tak roluji a roluji, občas narazím na nějaké skutečně dobré a dech beroucí moudro, které je sdíleno několikrát. Třeba takové: ,,Netlač řeku, teče sama.“ Je bezva, mám ho moc ráda a v různých kontextech si na něj tu a tam vzpomenu i při výuce jógy. No a zrovna tohle moudro už jsem viděla autorsky přisouzené asi pěti různým lidem, od Sókrata, přes Lao C‘, Čuang C‘ až po nějakého mně neznámého Amíka, co se zabývá koučingem běhu.

Přijde mi to vtipný a vlastně takový příznačný tomu, co se dneska děje v józe.

Bb

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *