Inside-outside, pumpa sdílení a srdeční revoluce
Sparša (dotek) je jedním z kanálů poznání (džňánendríja) a bývá považován za nástroj, skrze který čakra srdce (anáhata) svou jemnou citlivostí ohmatává a také tvaruje svět.
Jedním z učení, které tato vývojová matrice v mnoha rovinách představuje, je provázanost vnitřního a vnějšího, vysokého a nízkého, nového a starého, osobního a nadosobního.
Srdce jako sval, tančí v taktu systoly a diastoly, stahuje se a uvolňuje, čerpá a vypuzuje.
Je to sakra poetické, jak tyhle mohutné vrstvy vaziva, dokáží v manéži fyzického světa přehrát působivé představení o vztahu a jednotě, kterým se v jistých kruzích tajnosnubně říká jóga.
Mimochodem, věděli jste, že se jednen cyklus stažení a uvolnění myokardu označuje jako srdeční revoluce?
Pokojně převratné zjištění pro každého novice v tantrických zkoumáních!
Tedy to, že svojí vnitřní citlivostí tak nějak hněteme vnější realitu, jako něco, co se dá uchopit a taky pochopit.
A klidně tomu můžeme zase říkat džňána (poznání), ičchá (intence) nebo karma (čin) jóga.
Buď jak buď, život se nás dotýká, hrubě i jemně, šeptá nám do duše náznaky svých tajemství, lomcuje námi a smýká nás v jednom rytmu, do něhož se snažíme strefovat svými kroky, které bychom i mohli nazývat sádhanou.
Někdo chodí do tanečních, jiní improvizují. A tantra nabízí oboje.
Sahridaja – být / bít se svým srdcem
Dneska ráno jsem si četla v prázné čekárně porodnice, kde panovalo skoro hrobové ticho.
četla jsem si román od islandské prozaičky, píšící o vzpomínkách porodní báby, podle které je tím nejtěžším životním úkolem každého člověka se prostě narodit.
Je to protože pak člověk zkrátka musí ,,unést svoje světlo a přivyknout mu”.
V jiném místě knihy, pak autorka s opravdu nevyslovitelným a na mé klavesnici také nepřepsatelným, jménem vkládá do úst jedné z hrdinek nenápadně mocnou myšlenku, tedy že:
,,To, co se nestane, má stejně důležitou roli jako to, co se stane.”
A to je skoro tak tantrické jako celá Abhinavaguptova Tantralóka, stěžejní text z 10. století, přinášející stanovisko, dle něhož je základní vybaveností adepta tantry to, aby byl ,,sahridaja” – aby měl srdce, aby byl se svým srdcem, aby bil v jednom rytmu s existencí, ze které není nijak vydělen.
Jenže jak to celé udělat?
Rytmus doteku a jantry obyčejnosti
Mám za sebou období, kdy jsem se snažila naslouchat rytmu tím, že jsem se pokoušela eliminovat všechny ruchy.
Vyučení jógisté by řekli: uzavírala brány smyslů!
Učení by dodali: z dhárany (koncentrace) se pokoušela vstoupit do stavu dhjány (meditace), aby dosáhla stavu sjednocení (samádhi)!
Nu, a mám za sebou taky období, v němž jsem se vrhala střemhlav do trombónu smyslového hlučení světa všeho druhu. Detaily netřeba rozmazávat.
Když by žil můj učitel tantry, následoval by tisící první příběh o kouzlu střední cesty, o tom, jak důležitá je uměřenost, otevřenost plnosti a otevřenost prázdnotě.
O tom, jak spolu souvisí, když život, jehož světlo nám dopadá na duši a které se snažíme na jeho klikatých cestách unést, drtí naše těla v systolách, anebo nám přináší úlevnou diastolu.
Znáte to o světle na konci tunelu a tmě pod svícnem?
Když se podíváte na záchvěvy toho červeného masitého pokladu v našich hrudnících, je jasné, že se jeden pohyb bez druhého neobejde.
Inu, srdeční revoluce.
Takové zjištění a ujištění se mě vždycky hluboce dotkne.
A tak se to prý i dělá – skrze kultivaci schopnosti, nechat tep života, aby se nás dotýkal.
Tak nějak obyčejně – v tanci proměn, kdy jeden extrém upozorňuje na jiný.
Mezi tím, co se nás dotýká a co sami tvarujeme.
Tantralóka – předivo existence a trickster mezi tantriky
Když si jednou uvědomíme, že jsme naživu, dotkne se nás smrt.
Poznání tmy vede přirozeně k dotazování se po tom, co se stalo se světlem.
Když se snažíme příliš si ochočit si život, je jasné, že dříve nebo později, budeme mít co dočinění s divokostí.
Jemnocitní prominou, ale Abhinavagupta, autor Tantralóky, byl prostě lišák.
Ne, lišák ne, byl to trickster, ve smyslu ušlechtilého šibala, učitele paradoxů.
Zatímco jedni o něm nejraději hovoří jako o asketovi, je jasné, že tenhle moudrý muž rozuměl více, než výborně škole smyslů, stejně jako všem nástrojům, kterými se nás dotýká posvátno existence.
Srdce člověka odplaví svoji lhostejnost,
když může naslouchat sladkým tónům písně,
anebo dotekem prociťovat kvality,
jaké v sobě nese třeba santal.
–
Pak vmžiku se takové srdce rozechvěje pohybem,
kterému se říká ánanda šakti (síla blaženosti),
neboť právě díky němu se dá odtušit,
že takový člověk
je nositelem srdce.
(Tantralóka, III – 209/10)
Bb
text byl napsán pro tištěné periodikum JógaDNES, téma čísla – síla doteku