Čtyři roční období v neměnné podobě patří už jen Vivaldimu. Planeta má z lidí horečku, a s pokročilým věkem zřejmě i vetchou imunitu. Vzhledem ke kalendářnímu datu je léto. Ještě před pár týdny se ale (nejen metrosexuální) lidé v ulicích zdobili péřovkami. Teď je teď, a je vedro. Urbánní vedro, městská výheň, sálající teplo lesklých lidí, tekuté nálady a rozpálené betony. Z ájurvédského pohledu se nyní nacházíme v období prevalence pitta dóši (ohnivého temperamentu), a lidé (jako já), kteří mají ve svém psychosomatickém koktejlu už tak vyšší obsah této ingredience, reagují na teploty přes třicet stupňů více než jen „vřele“ (od slova vřít, vroucí). Co s tím? Jóga nabízí pár chytrých řešení.
NEPŘILÉVAT DO OHNĚ
Už v tomto místě by někdo mohl oprávněně namítnout: „Ale jaképak copak, vždyť jóga ve své indické domovině, na většině míst přímo roste z podmínek tropického klimatu!“ Ano, to je pravda, ale většina z nás (ruku na srdce) nejsou Indové, a naše těla (hrubá i jemná) se svým vývojem adaptovala na jiný kontext. Druhá námitka z jiného ranku by mohla znít třeba: „Ale co styly jako hot yoga, bikram jóga atd., které účinky horka přímo velebí?“ Zde podotýkám, že je článek kontaminován mým čistě subjektivním pohledem, který těmto stylům příliš nefandí. Nu a další pochybnost by mohla vzejít ze strany těch, kdo praktikují styly jógy s téměř neměnným schématem praxe (např. aštanga vinjása). Každému co jeho jest. I sama autorka článku má za sebou léta „apriorního varu vlastní krve“, počasí nepočasí. Tento text nemá ambice univerzální rukověti pro horkokrevnou sezónu, ale měl by sloužit jako možná inspirace.
PITTA – DENNÍ „CHLÉB“ LETNÍCH DNÍ
Předtím než si začneme popisovat co a jak, je dobré zmínit se o tom „kdy“. Ájurvéda, sestra jógy a doslovně „vědění o živote“, dělí den do třech rytmů (úseků), přičemž každý z rytmů je charakterizován převahou jedné ze třech kvalit (tridóša), působících svým temperamentem na lidskou fyziologii i psycho-emoční rozhraní. Časem pitta dóšy, která spojuje mikro a makrokosmický dialog mezi ohněm (agni) a vodou (džal), je úsek mezi desátou hodinou dopolední a druhou hodinou odpolední, posléze desátou večerní a druhou hodinou ranní. V prvním ze jmenovaných úseků je neproduktivnější náš trávicí systém, náš psychoenergetický obrat je na maximu. Člověk je v tomto čase nejaktivnějším, ve smyslu produkce činností a myšlenek. V souladu s podmíněností a potenciálem ohňové čakry v pupku (manipúra), hledáme zdroje a impulzy vně sebe, orientujeme se k budoucímu, uplatňujeme principy moci a kontroly a interagujeme s okolím. Ve středu našeho vitálního těla plesá samána váju. Období mezi desátou a druhou nahrává k fyzické aktivitě, avšak ne tehdy, kdy náruč makrokosmu skýtá vřelost temperovanou až k zalknutí. Kol poledního bychom tedy neměli příliš horlivě podnikat ásanovou praxi rozpalující vnitřní oheň transformace. Pokud si cosi v nás (zřejmě zvyk nebo ego) nedá přeci říct, zvolme raději praxi meditace, koncentrace (například na integraci vodního archetypu) nebo tu či onu ochlazující pránájámu. Cvičit tělo a emoční postoje v ásaně je v létě zkrátka lepší po ránu anebo na večer. I zde je ovšem třeba vzít potaz denní dobu a přizpůsobit jí obsah. Vraťme se ale zpět k tomu, co ve vedru ano.
PRAXE CO JE COOL
Jelikož je jóga holistickou disciplínou, nejde se v tématu „nalézání zchladnutí“ zaobírat jen cvičením těla. V širším zorném poli jógové perspektivy má téma horka co do činění s mužským, tedy solárním aspektem (transformace, dynamika), levou hemisférou (racio, logika, jazyk) a třeba i fyziologií sympatiku (nervový modus zodpovědný na zrychlení srdeční činnosti, interakce s adrenalinem a kortizolem). V horku se lidé chovají agresivněji, jsou rychlejší v činu, jejich orientace je spíše do okolí, než k sobě. Jak tyto přirozené tendence mírnit? Citlivým příklonem k opaku. Tedy nikoliv ve smyslu potlačení přirozenosti, ale jejím vyvážením druhou stranou mince. Ve své osobní praxi (ano, i té mimo jógamatku), je záhodno se věnovat kultivaci něčeho, co bychom mohli nazvat „klidnou silou“ (ne, nejde o nic z Hvězdných válek). V létě bychom se tak mohli soustředit spíše na kreativní „rozbourávání řádu“, pěstění flexibility ega, umění přijímání nového. Soustředit svoji pozornost na výdech, a spolu s ním i „pouštění všeho starého, hotového a přebytečného“. Mohli bychom se věnovat dávání tvaru osobní introspekci, čímž myslím třeba tvoření stop osobních prožitků psaním, výtvarnou činností anebo jen sdílením s přáteli. A jelikož Vaše pitta už zřejmě tepe nedočkavostí: „Co teda konkrétně zařadit do své praxe?“, povím Vám pár osobně preferovaných tipů na letní jógování:
PRÁNÁJAMA
Všechny dechové techniky mohou být praktikovány v jakoukoliv denní dobu, optimálně v sedu s překříženýma nohama / nebo na židli s páteří dlouhou a nohama v šíři boků na podlaze. Počet opakování je libovolný od osmi dále. Doporučuji volit tyto techniky, které se vzájemně doplňují, nepůsobí kontraindikativně:
– šítalí / sítkárí pránájama = ochlazující dechy.
První ze dvou jmenovaných (šítalí) spočívá ve svinutí vyplazeného jazyka do ruličky. Pohled je upřený na špičku nosu (násikágra drišti). Nádech probíhá skrze dutinku uprostřed jazyka. Po nádechu následuje dechová zádrž s jemným přitažením brady ke krku (džalandhára bandha), výdech je levou nosní dírkou (palec pravé ruky decentně ucpe tu pravou).
Druhý ze dvou jmenovaných (sítkárí) má stejný účinek, a zvolit jej mohou ti, pro které je srolování jazyku hotovou odyseou. Pohled je opět upřen na špičku nosu (eventuálně oči mohou zůstat zavřené). Ústa jsou lehce otevřená, zuby spočívají na sobě, netisknou se silou. Nádech je skrze zuby za doprovodu jemného syčení. Po něm následuje opět lehká dechová zádrž (anatara kumbhaka) s mírným přitažením brady ke krku (džalandhára bandha), výdech je opět levou nosní dírkou anebo oběma nosními dírkami naráz.
– čandra bhédana pránájama = měsíční dech
Tento dech posiluje „chladný“ energetický tok levotočivou idou nádí, jednou ze tří hlavních vitálních kanálů, kterými proudí prána (životní energie). Měsíční dech posiluje nevědomý ženský archetyp (obraz ženskosti, zkušenost s ženským pokolením), aspekt přítomný ve všech bytostech bez ohledu na pohlaví. Jako vědomě uchopený a dlouze usrkávaný aperitiv meditační praxe, umožňuje otevřít bránu k obsahům z ranku kolektivního nevědomí. Na pravé dlani udělejme násiká mudru (ohnutím prostředníku a prsteníku do dlaně, opřením ukazováčku o střed mezi obočími). Palcem zacpěme pravou nosní dírku, a dýchejme pouze levou tak, aby nádech a výdech došly pokud možno stejné délky (princip sama vritti).
ÁSANA
V rámci posturální praxe bychom neměli přikládat do ohně volbou silových pozic exponujících střed těla, pracujících s dynamismem výdechu – tedy pakliže se chceme zchladit, ne silně detoxifikovat (pokud se Vám zde rozšiřují zorničky až do půlky hlavy, jste zřejmě převážně pitta jako já, a možná byste mohli okusit i jemnost). Volme pozice které svojí podstatou zařizují živou komunikaci mezi hrudním prostorem, pánví a kyčlemi (vzduch, voda). Pozice, jejichž architektura je založena spíše na výdechu, jako:
– supta vírásana (pozice ležícího hrdiny)
– uštrásana (velbloud)
– bálásana (pozice dítěte)
– džánu šíršásana (předklonová „pozice hlavy při koleni“)
– utthana prišthásana (ještěrka)
– kúrmásana (želva)
– supta vírásana (pozice ležícího hrdiny)
– sétu bandhásana (nízký můstek)
– viparíta káraní mudra (inverze, dosl. „gesto převráceného dění“)
DHÁRÁNÁ A DHJÁNA
Ke koncentraci lze zapojit pravou hemisféru. Zkusme si v sedu nebo lehu se zavřenýma očima zvizualizovat vodní element v libovolné formě (řeka, déšť, led, jezero), nechat prostor volným asociacím. Tedy tomu, co naše vědomí a podvědomí uvolní ve vztahu k tomuto živlu. Uvědomme si tyto aspekty jako součást sebe, svého těla (proud krve, lymfy), své mysli (fluktuace myšlenek a emocí), neustálou přeměnu forem při zachování podstaty, zkusme být na pár okamžiků vodou, sebepodivněji to může znít. Meditujme tím, že budeme přítomni, ve všem co děláme, ať už sedíme s očima zavřenýma třeba v buddhistické meditaci šamathá, nebo kráčíme bosí zahradou či lesem, zpíváme nebo mlčíme. Improvizujme, tancem, mluvou i v rámci ásanové praxe.
SMYSLY
Chuť = pasme se s radostí na tom, co je domácí a sezónní. Volme zelenolistou zeleninu a čerstvé byliny (máta, meduňka), nekořeňme příliš a vystříhejme se prefabrikovaným potravinám. Přijímejme vodu i v jídle skrze to, co je šťavnaté. Pochutnejme si na hořkém a sladkém, přičemž na později odložme to, co je silně kořeněné, slané a mastné.
Dotek = masírujme se sami anebo skrze toho, komu důvěřujeme. Doporučuji zkusit ájurvédskou olejovou masáž abhjanga snéha. Použijme panenský olivový, kokosový anebo slunečnicový olej v bio kvalitě. Masáž by neměla trvat méně něž patnáct minut.
A co říci závěrem? Snad jen: „Užívejme léta tak jak je, ne tak aby bylo využito“.
„Dokonce i v tání nezazšího, jak chladný je můj stín.“ (Kobajaši Issa)