Je tu podzim. Takový jaký je.
Chtělo by se mi říct „v plné své kráse“, protože podzim mám na stále živé a proměnné paletě ročních dob nejraději. Pro jednou zestručním romantickou pasáž o šelestivém šoupání nohou popadaným listím, ohříváním hladkých kaštanů v kapse, rapsodii barev země, voskovém slunci v meditativní cloně (a také nepříjemné tmě ráno a brzy večer, přetopených tramvajích, plískanicích a usoplených nosech). Podzim je pro mě osobně časem intimního stažení se do vnitřního prostoru – k nutnému a přirozenému usebrání.
O CESTĚ TMY A KVALITĚ JIN
Od podzimní rovnodennosti se postupně prodlužují noci. Obvyklý způsob, kterým na tuto skutečnost reagujeme je to, že „více svítíme“. Řeč je samozřejmě o umělém osvětlení, protože jen málokdo s krátícími se dny přirozeně naslouchá vnějšímu rytmu, a zkracuje si pracovní dobu, čas jídla, mění charakter svých denních aktivit. S obdobím roku kdy tma vně i uvnitř nás převažuje (kvalita jin, v tantře a józe lunární kvalita), často bojujeme. Podzim je dobou, kdy je třeba vše co bylo zasazeno, uzrálo, a bylo sklizeno, dobře uložit, anebo vyhodit. Přezrálé hnije, hotové odchází či opadává. Tento jednoduchý princip se netýká jen jablek, ale i čehosi, co bychom mohli poeticky nazvat zahradou nitra. Podzim je přechodovým obdobím, které svým charakterem fyziologicky nejvíce zatěžuje plíce a tlusté střevo. A jelikož dle jógy člověk není jen lomozícím celkem z kostí a tkání, přináší s sebou podzim i jemnější (byť v projevech mnohdy husté) výzvy v podobě emocí. Podzimní je dokonalá kulisa krásy a pomíjivosti, a srdce buddhistovo jen plesá. Melancholie vnějšího prostoru se stává jevištěm zdánlivě bezpředmětných smutků, tesknění, (sebe)lítosti, a směřování energie mysli k minulému. Bájné době kdy „bylo líp“. Věční a svojí láskou nevyzpytatelní milenci – první a čtvrtá čakra často rozehrávají unavený pin pong na energetickém kolbišti. Vítr (váju tattva) mnohdy tančí až příliš divoce a práší od nohou. Anebo nastává až příliš hutné bezvětří – to když je země (prithví tattva) příliš těžká, že se člověk stěží postaví na nohy.
Radujme se, vždyť bez tmy by světlo nemělo žádný smysl.
UMĚNÍ PUSTIT CO JE ZRALÉ
Zkusme se ponořit dovnitř a zkoumat. Podzim je skvělým časem k jógovým experimentům, avšak práce vyžaduje větší pozornost, protože světlo není až tak ostré. Přistupujme k věcem intuitivně. To neznamená zbrkle a zcela bez ohledu na vnější okolnosti, ale s pozorností ke svému emočnímu rozhraní. Rozhodujme se tehdy, když cítíme, že je to správné – v jemné chvíli emočního jasna.
K ásanové praxi přistupujme citem – volme usebrávací pozice, které cílí spíše dovnitř, nežli do prostoru. Zkoumejme vazbu mezi pánví a hrudním páteří. Praktikujme se zavřenýma očima a otevřeným vnímáním.
Relaxujme vědomě – hudbou, tichem, malbou či chůzí. To co děláme, dělejme reflektivně.
Jezme jídla v barvách země, a pocházející ze země.
V dechové praxi se soustřeďme na výdech (réčak) a moment bezdeší po něm (báhir kumbhak). To, jak na tyto části dechové praxe reaguje naše mysl. Věnujme se ápaně – energii proudící dolů a ven.
Třiďme vzpomínky, ale nevažme se k nim příliš, pusťme vše co je hotové a zralé. Nekonzervujme, co nezvládneme později zpracovat.
„Když nelpím na tom kým jsem, otevírám tím zároveň prostor tomu, kým se mohu stát.“ (Lao C‘)
Text je majetkem BINDU YOGA STUDIO a je vázán autorskými právy. Jeho opisování, kopírování a jiné formy multiplikace jsou zakázány bez výslovného svolení BINDU YOGA STUDIO.