Podsvětní (podzemní) úroveň, je také realmem hladových duchů (prétů), jako těch, co neodešli, či neprošli dobře, tj. s uznáním.
Ti zde dlí v podobě vyvrhelů toužících po energii, kterou se ale trvale nemohou z vnějších zdrojů nasytit. Odtud pramení častý způsob zobrazování hladových duchů, jako bytostí napůl lidských, napůl nelidských, které mívají velká břicha, velká ústa a velice úzké hrdlo.
Ve vnitřní perspektivě, je podsvětí sférou do podvědomí vytěsněných obsahů, obvykle emocionálního charakteru, které si podobně jako duchové minulosti, hledají hmotnou realitu, s níž by se mohli spojit a skrze níž by se mohly vyjádřit.
Realm hladových duchů, je podprahovou sférou frustrace, úzkostí a obranných mechanismů, kterými se snažíme uniknout před duševní bolestí, spojenou se studem a zraněným pocitem vlastní (ne)hodnoty.
Je říší, v níž je zakořeněno množštví závislostí.
Nikoliv jen na rozličných látkách poskytujících krátkodobou úlevu, či katarzi, ale i na lidech, pocitech, anebo předmětech, které nám ji krátkodobě zprostředkovájí.
Patří sem i bažení po informacích, pochopení, různých rozptýleních, sériově dodávaných dotecích smyslu a naděje, kterými se ale nedokážeme trvale a uspokojivě dosytit, protože základní zdroj bažení (craving) zůstává nedotčen, což v čase prohlubuje pocity frustrace, selhání, anebo viny.
Buddhistická perspektiva vnímá jako zdroj existence této sféry chamtivost, ale možná je lépe představitelná zaslepenost ve směru k výchozímu ,,místu”, z něhož vzniká neukojitelný hlad a zoufalství.
Klíčovým principem (představujícím zde také pozitivní pohyb, směrem ke změně), je štědrost, ve smyslu soucitného a přijímajícího prostředí a podmínek, v nichž řetězec neuspokojitelného bažení (craving) a závislostního chování (které zde figuruje jako symptom, nikolov příčina), přestává zastupovat stabilní pocit vlastní hodnoty.
Vnější úroveň realmu hladových duchů, je opět spojena s mnoha entitami, uvízlými v meziprostoru, reálně i symbolicky ztacenými v čase, které hledají svoji příležitost.
Téma hladových duchů se přirozeně dotýká také přízraku transgeneračních přenosů, sdílených tabu a v rodinnách tradovaných podmínek, vztažených k tomu, co znamená ,,být přijatelný.”
Pestrá ikonofgrafie a také typologie hladových duchů (např. rákšasové pijící krev, jakožto životní sílu, určití ghandarvové svádějící lidské ženy, toužící po jejich plodně hmotném lůnu, rámusící duchové, kteří se objevují v noci, když vědomí pospává, duchové, kterým se vše, co přijmou, v břiše rozplyne v nicotu, jako projev neschopnosti zpracovat a integrovat potřebné), jen ukazují, že jako ústřední téma této sféry, zůstává neschopnost překonat duševní díru pocitů odvržení a nehodnoty.
Že to, co se jeví jako příčina, je v této sféře často spíše symptomem hladového volání po vlastním místě ve světě.
A v neposlední řadě také pochopení, do něhož je s podporou prostředí a podmínek třeba dozrát, a které spočívá v tom, že nás ,,svět” obvykle přijímá takové, jací se sami dokážeme přijmout.
(ukázka ze skript k online kurzu 6 sfér, který začíná 31/3 2023)