VIDĚT ČLOVĚKA JAKO STROM

Všechny cítící bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.

Všechny cítící bytosti v důsledku toho volí různé cesty, jak se ke štěští a radosti přiblížit a jak se vystříhat bolesti.

Mnoho cítících bytostí tak činí s ryzím a v podstatě dobrým záměrem, avšak neblahým důsledkem, pokud se v dobré víře fixují na před definovaný a statický ideál a zjišťují přitom, že jej pro jeho ideálnost nejsou s to dosáhnout.

Příběh můry popálené o planoucí lampu.

Očekávání budí utrpení, stejně tak to dovede odmítání nebo ulpívání.

Tímto jsme se zlehka dotkli několika obratlů páteře buddhistické psychologie.

Páteř vítá pohyb, spíše než strnulost.

Páteř je vertikální osa, linka růstu podobná kmeni bohů rostlinného světa.

Žádný strom nemůže růst, aniž by kmen byl propojen s kořeny.

Koruna každého stromu – plicní sklípek planety čerpá z kořenů, čerpá z kmene, komunikuje s okolím sofistikovanou tajnou řečí kosmické jednoty.

Jsem v Rakousku na výcvikovém modulu. Zní to krapet kosmicky.

Vlastně je to naprosto kosmické, protože na podobných setkáních je spíše těžké nevidět v očích člověka svit hvězd a neslyšet šramocení hvězdného prachu v plicích, když dýcháme.

Je tu hodně lidí a hodně stromů.

V krajině vnější i v nitru, pokud chceme rozlišovat.

Každý člověk je v jistém smyslu stromem.

Pro jungiány je strom symbolem procesu individuace (stávání se sebou).

Pro mnoho nativních kultur je strom života osou světa, symbolem kontinua vazeb mezi nahoře a dole, dříve, nyní a potom.

Některé stromy mají velice tenké kořeny, co přesto dovedou unést statný kmen i korunu.

Jiné jsou vybaveny silným pletivem kořenů, ale nemohou se rozhodnou kam růst, nebo vytrvale čelí vichřici.

Každý strom má v jádru vepsaný vnitřní plán růstu směrem k plnosti, stejně jako má člověk vnitřní nastavení mířit k celistvosti.

Semeno není statická pečeť predestinace, protože plán růstu dynamicky reaguje na čas a prostor, ve kterém se naplňuje. V člověku je stejné sémě. Můžeme mu říkat bódhičitta nebo jenom To.

Člověk i strom rostou z vnitřního plánu k celosti, která je jeho principiálním zákládem.

Růst, pučení, sesychání, obrůstání, stagnace, obnova, komunikace, smůla zcelující zranění.

Mám ke stromům intimní vztah, duší i tělem, životní mízou.

Boření do kypré a vlhké země, kde je tma a kde začíná cesta ke světlu, růst do výšky i horizontály vztahů všedního dne.

Představuji si duši kosmu jako obří kmen plný subtilních letokruhů, záznamů o zkušenostech a do věčnosti vpitých kvalit, co někdy znovu obrazí květem.

Být součástí něčeho takového je pro mně osobně důvod k radosti.

 

Já jsem černá žena, jako cypřiš vysoká,

silná a klidná tak, že se to ani popsat nedá

vzdorující místu a času a okolnostem

napadaná

odolná

nezničitelná.

Pohleď na mne a buď obrozen.

(Mari Evans: I am a Black Woman)

 

Bb

text vznikl pro časopis JógaDNES

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *