Ne zcela jasné indicie o tom, že by mne za čas „někdo“ mohl poctít specifickou návštěvou, přicházely už tak půl roku předem v dusné atmosféře pozdního léta v indickém ášramu. Podivné vize a emoční fronty, jsem tou dobou přikládala spíše záhadnému dění z ranku slepých míst neurovědy, než nějakým předzvěstem. I stalo se, někdy kolem Vánoc a toliko očekávaného konce světa. Celá věc mě překvapila o to víc, že má cesta za přirozeným početím nebyla kvůli zdravotním zádrhelům mé osobní minulosti, v perspektivě klasické medicíny vydlážděna zrovna hladce.
NOVÉ ZAČÁTKY
Že se „něco“ děje, jsem věděla dříve, než se na šklíbných proužcích z lékárny tvrdošíjně usídlily čárky, říkající: „jo“. Bylo to legrační, otevírali jsme po táhlých a dlouhých přípravách Bindu, a ještě na otevíracím mecheche skoro nikdo nic nevěděl. Nevěděli jsme ani my, jak vše půjde dál. Přeci jen, dva novorozenci v jeden rok, je docela velká věc. Rozjezd a první měsíce malého studia byly velmi náročné na čas i energii. To, co mě však popostrkovalo dál, byl silný pocit že „vše je tak jak má být, a že vše dává smysl.“ Po prvních třech měsících jsem měla pocit zažitosti svého „nového těhotného já“. Prvotní obava jakým způsobem pokračovat/nepokračovat ve své osobní jógové praxi, bez které by nebylo možné ani plné nasazení ve vedení lekcí, se postupně rozplynula jako čoud. Stále bylo vše, tak jak má.
EGO-LEGO: ŽIVOUCÍ EXPERIMENT S TĚLEM I MYSLÍ
Trpělivý plavec v mojí děloze se mnou zdárně (a podle všeho i spokojeně) prošel dvouměsíčními kurzy zjemněné aštangy, raně ranní hatha jógy i čakra jógy, vyzkoušel si třináct tematických workshopů. Není divu, že na screeningovém vyšetření ve druhém trimestru seděl dosti vzpřímeně, s nohama jakoby založenýma v lotosu. Doktora to docela dost pobavilo. Čím dále jsem se v těhotenství dostávala, tím zajímavější byla moje osobní zkušenost s vlastní praxí a jejím prožíváním. Józe se věnuji přes deset let a pravidelná praxe tak mysli i tělu chtě nechtě připravila zažitý režim i schémata prožívání, určitý zvyk nebo rutinu. O tom, že jógová filozofie učí odstraňování těchto zažitostí a předem hotových konceptů a modelů myšlení, ví každý jógující teoreticky. Praktická stránka věci, ale padá do klína v těhotenství velmi silně a koncentrovaně. I s ohledem na genderovou korektnost musím konstatovat, že to ženy v těchto ohledech mají v józe určitě jednodušší. Naprosto bleskově se mění tělo, jeho vnímání a koordinace. Těžiště („ono tajemné cosi, co léta hledáme jinde než většinou je“), skáče po vzoru opičí mysli z místa na místo, a divoce rostoucí děloha si postupně uzurpuje více a více prostoru, který jinak patří třeba plicím, bránici a jinému dechovému příslušenství. V těhotenství se také zbystří smysly, což ve výsledku může komplikovat soustředění (například v meditaci nebo třeba rovnovážných ásanách). Odvykáte si dělat to, co znáte, a vše se otevírá v novém a dosud neznámém světle. Vědomá část já (ego) se v tomto procesu dekonstrukce těžce vybudovaného, loupe jako vrstvy cibule. A je to skvělé!
POKROČILÉ TĚHOTENSTVÍ A DEUS EX MACHINA
Navzdory tomu, že jsem byla vyzbrojena drilem (mnoha užitečných) poznatků z výcviku prenatální jógy, usvědčovala jsem se každým dnem, že zobecňování patří i zde k největším zaklínadlům lidstva. Rozhodla jsem se svou těhotenskou praxi neprožívat skrze úzkostný balanc mezi „zaručeně“ doporučovaným a nedoporučovaným, a řídila jsem se zkrátka přirozeně posíleným citem nebo instinktem. Tělo je moudřejší než si myslíme, stačí jej jen nepřekřikovat naší zdivočelou myslí. Poslední netěhotenskou lekci jsem odučila v 35. týdnu těhotenství, do 37. týdne jsem pokračovala v lekcích gravid jógy. S veřejnými lekcemi jsem skončila ne ani tak proto, že „to už nešlo“, ale spíše pro vnitřní pocit, že od teď je na čase svoji energii nevydávat, ale schraňovat. Od osmého měsíce, kdy se malý jogín pod mým srdcem otočil do způsobného stoje na hlavě, jsem ve svém ásanování začala zcela automaticky vynechávat většinu obrácených pozic. Moje osobní praxe se až do poslední chvíle před porodem houpala mezi čtvrt hodinkou až dvěma hodinami praxe.
DVA V JEDNOM
Nelpět na představách a nemít očekávání, žene se tepnou jógového učení. Porod jsem měla plánovaný v porodnici, doma jsem si napoprvé netroufla. Malý jogín, který v děloze zůstal déle, než se líbilo porodnickým tabulkám, chtěl asi ještě počkat, a přistoupení na vyvolávaný porod ho evidentně nepotěšilo. Nebylo to romantické ani přirozené, ale bylo to prostě tak, naše doposavad ideální spolucestování příkře ukončila akutní sekce po nepovedené „vyvolávačce“. I tak, nezahořkli jsme, a ani se nelitujeme. Na většině věcí jsme se s malým jogínem dohodli stejně dopředu, a oba jsme také dodrželi slovo. Jóga v těhotenství (anebo těhotenství v józe) opravdu patří k velmi silným zkušenostem. Už jen pro uvědomění, že „nejste jen sami za sebe“, ale „sami sebou v rámci celku, který je zároveň i vámi“. Bylo by krásné, mít toto na vědomí stále – ať už je ve vás zázračně rostoucí plod nebo zrnko duše Univerza.
TEXT JE MAJETKEM BINDU YOGA STUDIO A JE CHRÁNĚN AUTORSKÝMI PRÁVY. JEHO OPIS, KOPÍROVÁNÍ NEBO JINÉ FORMY OBSAHOVÉ MULTIPLIKACE JSOU ZAKÁZÁNY, BEZ SVOLENÍ BINDU YOGA STUDIO.