Jóga a hypnotický trans mají v mnoha ohledech řadu styčných bodů. Mezi spojující linky patří mimochodem to, že jsou obě disciplíny úctyhodně obtěžkány barvitou škálou pozitivních (rozuměj idealisticky zkreslujících) i negativních (rozuměj podceňujících a zavrhujících) předsudků. Je tomu pár měsíců co jsem ke snopu své jóga-terapeutické praxe přidala sezení hypnotického transu, protože v tom na základě osobní zkušenosti, hloubání i studia spatřuji funkční smysl. V dané chvíli jsem si však musela pobaveně přiznat, že různé formy i intenzity transu nejsou józe ani zdaleka cizí.
PŘECEŇOVÁNÍ A PODCEŇOVÁNÍ
Hypnotický trans i většina obsahů jógové praxe má dobrý potenciál provokovat. Obecně zde platí univerzální lidská zákonitost – tedy že čím méně o věci vím, tím spíše na ni potřebuji mít uzavřený a konzistentní názor. Nejistý jedinec disponuje přirozenou tendencí zveličovat. A tak, když se řekne hypnóza, nejeden lehce tápající člověk sáhne do svého mentálního depozitáře po „uspokojivém“ obrazu somnambulní osoby připomínající zombie, která se s jazykem na vestě a hybnými zornicemi ve tvaru spirály nevědomky plíží tmou, aby naplnila nějakou chlípnou sugesci zasazenou do nevědomí manipulativním hypnotizérem (patrně s křišťálovým kyvadélkem v ruce). Jiný jedinec upínající k hypnóze (nebo spíše hypnotizérovi) svoji už tolikrát zraněnou naději pak možná mentálně zosnovuje scénář, ve kterém se pod zavřenými víčky během třiceti až šedesáti minut kvantově přeskupí veškeré doposud používané nevědomé vzorce, impulzy a stereotypy do režimu „on the way to heavens door“. Netvrdím, že hypnózu nejde zneužít a ani si netroufám vyvracet teorii kvantového skoku v terapii. Oba zmíněné příklady jsou samozřejmě extrémní a nesou v sobě milý čtenáři jistou nadsázku. Ostatně s krajním přeceňováním a podceňováním se setkáváme i v poli jógové praxe. Tam kde při slově „čakra či tattva“ jedni větří nebezpečné tmářství a instinktivně tasí pomyslné nástroje pragmatického exorcismu, se jiní odevzdávají představě omnipotence pozitivní myšlenky, která silou rohu jednorožce proráží veškeré energetické bloky a dodává kolektivní mysli světa tón levandule. V obou případech hraje důležitou roli redukce a selekce. Někdo řeší závislost na sexu závislostí na půstech, někdo bojuje proti iluzivním systémům víry přesvědčením, že když bude stát pět minut denně na hlavě, stane se svobodným. Někdo se bojí podstoupit hypnózu proto, že by mohl vydávat nekontrolovatelné orgastické zvuky nebo si uvědomit, že nenávidí svojí matku. Někdo se do hypnózy žene proto, aby si mohl dovolit prožít orgasmus „protože byl někde jinde“ anebo legitimně poslat svoji mamá v intimní realitě do háje.
TRANS A TRANSCENDENCE
Trans je změněným stavem vědomí. To znamená, že běžná mentální kontrola, míra senzorické impulzivity a potřeba ega hlídat svůj vlastní status quo je snížena. Pozornost se orientuje ke sledování a prožívání zúženého obsahového pole, intenzita prožitku je však koncentrovanější. V transu se spolu s běžnou mentální kontrolou tlumí logické a na cíle zaměřené exaktní myšlení, o dominanci usiluje podvědomá a nevědomá vrstva mysli, vyjadřující se leckdy iracionálně a symbolicky. Trans je stavem přirozeným, jehož hloubka a potenciál ale hodně variuje. Různé druhy transu zažíváme ve stavech vytržení (extáze – sexuální, náboženské, kreativní, estetické atd.), stavech pohroužení, v hluboké meditaci, ve spánku, ale i momentech nervového a mentálně-smyslového přetížení, kdy „systém využívá transu k restartu“. Trans se dá mimochodem hezky pozorovat na malých dětech skrze totálnost zaujetí nějakou činností, která jakoby do sebe absorbovala náhle celý svět. Trans s sebou velice často přináší „prožitek odzbrojující jednoty“, který mohou dobře znát lidé praktikující jógu. Červenou nití jógové praxe a aspirace je myslím právě „princip transcendence neboli přesahu“. Cesta obvykle začíná transcendencí dosavadní „necitlivosti vůči souvislostem v množině tělo-dech-mysl“. Pokračuje často k překonání různých forem závislosti a negativního (často zvykového a nevědomého) podmiňování. Vede leckdy k transcendenci dosavadního hodnotového řádu. Možná až k „transcendenci já, definovaného habituální myslí“. Tedy k tomu, že osobní cíle, začneme hledat v nadosobní rovině. Trans je tak či onak „změněným stavem vědomí…“
TRANS V JÓZE A TRANS V HYPNÓZE
Pojďme se nyní podívat na společné rysy transu vlastní jógové praxi i hypnóze, exkurze to může být zábavná a věřím, že pro někoho i mrazivá. Začněme u indukce transu. Ten se v obou disciplínách navozuje vcelku podobně, obvykle cíleným fokusem na jednobodovou koncentraci, apelem na rytmus dikce, dechu či pohybu. Velmi často zde svůj význam nese i symbolická ritualizace, která lehký změněný stav vědomí urychluje (gesto/mudra, slovní obrat/mantra atp.) V hypnóze i józe má svoji výsadní roli raport, neboli navázání vztahu mezi tím kdo vede (ať už je vedení vnější anebo vnitřní) a kdo se nechává vést. V tomto místě je vcelku jedno zda vaše pohroužení a odevzdanost vede hypnotizérův hlas, rytmus vlastního dechu či tep srdce. Jak již bylo řečeno, hloubku transu doprovází ústup sebekontroly ve smyslu vědomé a cílené angažovanosti mysli. Stejná věc se děje v meditaci, pohroužené a dlouhé pránájámě či dháraně. Pokud nejste v ásanové praxi dostatečně zabydlení, je to v tomto konkrétním poli praxe těžší (někdy i nemožné), protože se v daném případě mysl stále zabývá praktickými korekcemi. Klasická klinická hypnóza obvykle pracuje se sugescemi, kdy se terapeut snaží nabízet hypnotizované osobě vhodné varianty. Osobně nejdu touto cestou a aktivním (záměrně cíleným) sugescím se většinou snažím vyhýbat v hypnóze i v pozici lektora jógy, pokud nejsou (například v jóga terapii) opravdu nápomocné. Pokud je to možné, důvěřuji vlastnímu zdroji člověka přede mnou. I tak mnoho lektorů jógy se sugescemi, často nevědomky pracuje. Hlavně skrze verbální instruktáž, dynamiku, tón a emoční zabarvení hlasu. Pokud jste velmi sugestivní a citlivě reagujete na slova, spojení jako: „snažte se dýchat přirozeně nebo držte paže uvolněné,“ mohou vaši chaotizovanou mysl úspěšně ochromit. Jóga jako prastarý systém s původně čistě metafyzickými cíli je ve své praktické rovině prodchnuta ritualizací, ať se vám to líbí nebo ne. I dnešní podoby jógové praxe, omleté časem, dobarvené změnou kulturního kontextu, vybroušené barokní opulencí postmoderní new age, si v sobě stále uchovávají mnoho rituálních aspektů, sloužících často jako nevědomá kompenzace duchovní abstinence všedního života. Je to legrační, ale pro nejednoho člověka, je rozvinutí jógamatky, spojení dlaní před hrudníkem a šumivý výdech udždžájí funkčním spouštěčem lehce transového stavu, který jej vyvléká ze sevření běžné mentální kontroly, podobně, jako pohled do nehybně se lesknoucích očí hypnotizéra. Spojných linek je zde mnohem víc. Ten, kdo zažil v Indii tradiční šaktipát (rituály předávání síly guruem), spojené obvykle s přípravou zahrnující tu či onu formu deprivace (očisty samota atp.), hlubokou meditací a následným nanesením tilaku (obvykle bylinná pasta na bázi kurkumy) na čelo či temeno hlavy, a zároveň pronikne do principů hypnotických technik, vidí v jasnějších obrysech zřetelné souvislosti i cíle takové praxe.
Jóga i hypnóza jsou svojí podstatou zaměřené na vnitřní růst a integritu. Jako téměř vše myslitelné, se dají také zneužít k manipulaci a desintegraci. Obě cesty svojí praxí cílí na cestu z iluze a závislosti ke svobodě a celistvosti. Nebojme se transu, může být skutečně tvůrčí. Zůstávejme však pozorní k tomu kdo, jak a za jakým účelem jej používá.
Barbora Hu
TEXT BYL NAPSÁN PRO PLATFORMU JÓGOVINY A JE CHRÁNĚN AUTORSKÝMI PRÁVY.