Lidé věnující se józe a různým směrům osobního rozvoje mohou poměrně snadno ujet. Ujet z cesty rozvíjení a pěstování osobní všímavosti. Mají sice za cíl dosažení stavu svobody – osvobození se od tíživých konceptů a svazujících matric sebepojetí, vztahů a orientace v jevovém světě, ale snadno uklouznou k jiným konceptům a matricím, byť třeba jen ušlechtilejším. Nemění ale až tak to podstatné, tedy osobní vědomí.
PŘÁTELSKÁ RADA: PŘEDTÍM NEŽ NĚCO PUSTÍTE, OVĚŘTE SI CO TO JE, A KAM TO JDE
Je to těžké, a já osobně jsem již kolikrát šplhala zpátky na rovinu ze vznešené škarpy toho či onoho konceptu… Nemusíte být zrovna kovaní v buddhismu, abyste prakticky, skrze osobní zkušenost přišli na to, že nelpění a neočekávání ledacos ulehčují. Že „umění některé věci zkrátka pustit“, je moc zajímavou a funkční směsí technického umu a objeveného nadání pro věc, ale že není snadné si ho jen tak osvojit. Když něco někam jen tak pustíme, může to leckdy spadnout (někomu na něco) a ten nás zase něčím dalším může přetáhnout zpátky. Jste-li mistry nepodmíněnosti, cyklus ukončíte tím, že nebudete reagovat, což ale nezaručuje, že vás dotyčný nechá na pokoji. „Moje dharma, jeho karma“ (zmetka / méně vědomé bytosti), dodají ti méně konzistentní. A když už nezatnete zuby, budete alespoň mezi prsty drtit meditační málu.
MANÓMAJAKÓŠA ANEB MONKEY BUSINESS
Krajina lidské mysli, je tou nejzáhadnější věcí na světě. V Indii se o ní leckdy hovoří jako o opici, vřeštící a neustále přeskakující z místa na místo. Nutno podotknout, že jde opici značně sofistikovanou. Není totiž omezena časem ani prostorem, a dokáže putovat tam, kam si zrovna zamane, s tisícem odboček a zkratek po cestě. Pro valnou většinu z nás je mysl skutečně primátem – a to jak ve smyslu metafory (primát jako zástupce rodu opic), tak i primátem coby prvotním a úhlavním polem prožívání našeho světa (vnitřního i vnějšího).
Éterický mentální opičák navíc disponuje neukojitelným hladem nebo žízní (trišná). Nedá se nasytit, a tím hlavním oč usiluje, je sežrání naší identity. Dosáhne toho tehdy, když se s obsahy povykující mysli ztotožníme, a co víc, začneme se na ně fixovat, obhajovat je, prosazovat a choulostivě piplat jako svoji podstatu. Nu a tak snadno dochází k zábavným i strašidelným situacím opičích bitek našich myslí, kdy jedna překřikuje druhou, a vydává se do boje s cílem potvrdit sebe sama.
MOUDŘÍ HRDINOVÉ ANEB MATRIX RELOADED
S neočekáváním je to ještě ošemetnější. Když by Pataňdžali byl současníkem, asi by na vás kulišácky mrknul a se zřetelným indickým akcentem řekl něco jako: „Go with the flow and nevermind, coz no mind is yoga, bro.“
Krišna by si lišácky upravil čelenku a poučil nás o karma józe v duchu Bhagavadgíty, tedy vysvětlil, jak bolestné a marné je lpět na výsledku svých činů, když tím hlavním oč běží, je podstata, kterou je čiré vědomí. Ukázal by na metaforu války mezi iluzí mysli, způsobené naším omezením prožitku sebe sama na ego, a přirozenou podstatou vědomí, k němuž vede čisté poznání. Pokud byste nebyli úplně nadšeni z jeho výkladu, patrně by vše shrnul slovy: „Oh Lord, one way to peace, one way to get pissed.“ Zřejmě by celou scénku zakončil úsměvem, při kterém by v jeho ústech zazářil celý kosmos.
Ušlechtilý a ctihodný chlapík jménem Siddhárta Gautama velmi přesně charakterizoval všelidské úsilí a počínání, když pravil, že každá živá bytost se snaží být šťastna a vyvarovat se utrpení. Štěstím a utrpením, mínil stav mysli a vnitřní rozpoložení, nikoliv vnější okolnosti. Tedy štěstím být, nikoliv ho mít. Nu a také neprodukovat kauzální řetězec bolestných příčin a jejich následků, jehož červenou nití je frustrace. Očekávání plodí utrpení. Tečka. Neočekávat ale neznamená nemoci se těšit, absolutně rezignovat na budoucí vývoj. Jen zůstat pamětliv(a) toho, že nutným předvojem všeho je vždy přítomnost, bytí při tom co jest. Ostatně vždyť přítomné zakládá budoucí. A když si necháme utéct přítomné, zmizí v neživé minulosti.
HOŘKÁ CHUŤ OČEKÁVÁNÍ
Je rozdíl mezi očekáváním a předvídavostí?
Někoho by mohlo napadnout, že jde jen o slovíčkaření, ale pokusím se vás přesvědčit o opaku. Premisa – očekávání obvykle nevede k ničemu fantastickému. Zkusme si představit situaci, kdy nám dobrý přítel, a vynikající znalec kávy doporučí, ať na prázdninovém výletě navštívíme konkrétní kavárnu, kde připravují tu nejlepší kávu co kdy ochutnal. No ta musí být! Těšíme se, to není na škodu. Ruku v ruce s těšením si však představujeme, vytváříme mentální scénáře, počínající vstupem do sluncem zalitého místa s géniem loci, co probublává i z tapet, přes vlídnou, zasvěcenou obsluhu, až ke kýženému šálku tekuté blaženosti s aureolou „nejlepší kávy, co kdy ochutnám“. A pak to přijde. Nemusí jít zrovna o drobnosti ve formě nehezkého hlučného prostředí, dlouhé fronty, nevlídného baristy atp. Ochutnáte kávu. No a…chutná jako kterákoliv z 10 365 káv, které jste v posledních letech pili. Zklamání. Co teprve, když káva bude opravdu nedobrá, hořká tak, že danou chuť ocení jen blázen nebo skutečný milovník. Frustrace že nerozumíte kávě? A dokonce i tehdy, když káva polichotí mimořádně lahodnou chutí, možná pocítíme vnitřní záchvěv určité skleslosti. Čekal(a) jsem ještě víc, popřípadě, takovou si běžně nemohu dopřát. Opice v naší hlavě se potěšeně plácá rukama po stehnech. Úplně stejný scénář vnáší očekávání i do naší jógové praxe, při které se skrze něj dokážeme zklamávat, nudit nebo frustrovat. Do vztahů (třeba skrze plánování něčeho báječného, co pak nikdo neocení, nebo se zvrtne v něco neočekávaného). Co ale s tím? Přeformátovat se vůlí do člověka, co „z principu nic nečeká“? Pokud to s klidným srdcem a myslí dokážete, smekám a potvrzuji známky arhatství. Pro začátek snazší a leckdy upřímnější cestou je volba umění předvídavosti.
UMĚNÍ PŘEDVÍDAVOSTI
Očekávání funguje skrze poměrně primitivní (s ohledem na předchozí odstavce by se chtělo říct „primátivní“) mechanismus. Opice v naší hlavě otevře kartotéku, kde proskočí několika zkušenostními šuplaty, odkud vytáhne pozitivní i negativní dokumenty prožité reality. Vezme nůžky a po vzoru opilého postmoderního dekadenta vytvoří koláž. Tou pak vyloží pomyslná skla mentálních brýlí, kterými nazíráme na svět kolem a uvnitř sebe. No a co se nestane. Protože koláž obsahuje jen poslepované výstřižky toho, co jsme již prožili, nepustí nás pohledem skrze ni do reality, která tuto dosavadní zkušenost může přesahovat. S vízem do Ameriky neprocestujete Austrálii. S růžovými brýlemi uvidíte růžově. Tedy dokud si je nesundáte.
K čemu ale slouží zmíněné umění předvídavosti? Předvídavost je připuštěním možnosti, jako pouze jedné dílčí potenciality z nekonečně široké a hluboké porce kvantové polévky vztahů mezi mikro a makro světem. Na rozdíl od očekávání, se zde však nefixujeme na povahu dané možnosti. I protože tušíme, že se může změnit, pokud se změní něco málo kolem, včetně nás samých. Zní to magicky? Možná.
Možná jste očekávali lepší vysvětlení, ostrou pointu na závěr zamyšlení s velkou dávkou nadsázky. Inu co říct, dopřejme opičákům občas něco zmatení, anebo předvídejme na základě indicií, jakou že kvantovou nudli z polévky možností, máme před sebou zrovna na talíři.
Text je majetkem BINDU YOGA STUDIO a je vázán autorskými právy. Jeho opisování, kopírování a jiné formy obsahové multiplikace bez uvedení zdroje, jsou zakázány bez výslovného svolení BINDU YOGA STUDIO.