Jak vděčná jsem za to, že jsem dostala v tomhle lidském životě šanci, dívat se do očí mnoha lidem.
Je to dar podobný tomu, co buddhističtí tantrici nazývají vzácným drahokamem, či semenem dokonalosti.
Stačí věru nenápadné cosi a otevřou se cesty k hlubině.
V kontaktu s hloubkou, je pak člověk vždy nahý a svojí nahotou zároveň blízký všemu, co má v jádru podobnou povahu.
Když se naučíte lidem dívat do očí – obyčejně a přeci jinak, stane také to, že mezi vesmírnou kresbou duhovek a černým středem, který ne nadarmo v mnohém připomíná mystické vejce kosmu (brahmanda), najdete věčné srdce a jeho rytmus.
Uslyšíte je o to spíš, čím víc se to vaše vlastní srdce, vysílající na rádiu Eternity, došasně znějící písní, otevře.
KONTINUUM – KORÁLKY V MÁLE
Poslední tři roky mám v osobní rovině prosycené jednou existenciální zápletkou za druhou.
Ano, životní záměr a kontrola není totéž a troufla bych si dokonce tvrdit, že životní záměr má mnohem peprnější smysl pro humor a pro detail.
Odtud se taky zřejmě bere známé motto ,,cesta je cíl”, které nejraději slýcháme vprostřed temné noci duše, anebo metaforicky řečeno, uprostřed křoví našeho jinak vcelku posekaného života.
Tolikrát jsem přemýšlela, nakolik je moje schopnost vyčistit si z odřených kolen duše štěrk a ,,znovu sednout na kolo”, daná počtem minulých životů, počtem rituálních prostrací, či počtem bizarních zkrutů a kol kumbhak. A nakolik je vlastně hnaná jen vnitřním rezervoárem komplexů a adaptačních mechanismů na obyčejná traumata z dětství a dospívání.
Jak říkají Indové, někdy je to: ,,Same same but different!”
Včera jsem se vrátila ze čtyřdenního soustředení s absolventy dvou ročníků výcviku, který jsme pořádaly s kolegyní a dlouholetou kamarádkou Andreou.
Mít možnost vidět zblízka cestu člověka v kontinuu je dar, závazek k dobrému postoji a také hluboce intimní zkušenost.
Ono je jedna věc zažít emoční průlom, či mystický vhled na jednom semináři, anebo osobně rozvojovém kurzu.
Jiná věc, je jak takové dílčí zkušenosti, vedle celé řady možná všednějších a neméně duchovních zážitků typu rozvod, nemoc, vyhoření, zrada, krize středního věku, či rozčarování společenským vývojem, fungují bok po boku v životním kontinuu.
Dohromady je to (minimálně v tantrickém slova smyslu) sádhana.
MANDALA – KOSMOS A JEHO LIDÉ
Všechny myšlenky jsou součástí rodiny mysli, všechny stavy jsou tóny hledající souzvuk a všechny projevy života jsou vyjádřením šakti.
A ano – je zde něco moudrého a relativně stálého, co všechny změny koordinuje a co konsteluje životní situace tak, aby byl možný růst k naplnění celistvosti a souzvuku.
To je suma sumárum něco jako moje osobní navigace napříč proměnlivou realitou.
Je jasné, že se zde neobejdeme bez přítomnosti a rozlišování, stejně jako bez důvěry a naděje.
Na soustředění posledních dnů, jsem se znovu dívala do očí lidem, jejichž hloubka se mi otevírá u některých mnohem déle, než dva roky nebo pět let společných praxí.
Viděla jsem rozpoznání, zmatek, bolest, naději, důvěru, lásku, vzdor, vyčerpání, radost, vášeň, sílu i křehkost. A dalo by se pokračovat.
Vidlěla jsem, jak se osobní mandala každého člověka přeskupuje jako mraky na obloze i to, jak nebe přitom zůstává samo sebou.
Když se dovedeš podívat do středu mandaly, spatříš celek. Uvnitř, anebo venku, tak obyčejné, silné a dokonce pravděpodobné to je.
BHAIRAVA – BEYOND RAVA
Je to parádní, moci sledovat, že jsou studenti jógy, kteří textové prameny nečtou způsobem: ,,Mystik chtěl říci, že když si budu zacpávat nosní dírky dle návodu, stanu se sám sebou.”
Anebo je neiterpretují new-age zkratkou: ,,Je vlastně šumák, co dělám nebo nedělám, páč moje podstata je prostě božská.”
Na soustředění jsme tvůrčím způsobem pracovali s ukázkami z několika tantrických textů. Jedním z nich byla Vidžňánabhairavatantra, text který je rozpravou mezi Bhairavou a Bhairaví, Šivou a Šakti. Jde o obtížně datovatelný pramen z rodiny triká (kaula), starý dozajista víc než dvanáct století.
Jde se na něj dívat jako na sbírku postupů (jukta), meditací a dháran, vedoucích k poznání pravé podstaty. Tedy, ne že by jím nebyl.
Jedna ze skrytých vnitřních vrstev textu ale ukazuje i hlubokému vyjádření klišé o cestě a cíli.
Slovo bhairava, neoznačuje zdaleka jen lítý aspekt mytologického Šivy. Jeho vnitřní významem je: ,,to za zvukem (projevem)”. Rozprava mezi Bhairavou a Bhairaví je vnitřním sebedotazováním. Dialogem mezi rovinou, která si uvědomuje jádro sebe sama díky různým projevům. Dynamikou, v níž otázka skutečně ukrývá odpověď.
Ve finále jsou všechny jantry (nástroje), mantry (esence, zvuky, projevy) i tantry (držma, vztahovost) ,,jen“ prostředky k uvědomění a uskutečnění vztahu mezi cestami a cílem.
Povoláním, které můžeme slyšet, anebo minout.
Projevem, který můžeme vidět, anebo ne.
A tam, kde jsme zmateni, je možná užitečné si připomenout tresť z učení o vzácném drahokamu v otázkách, které léta pořád dokola pokládám sama sobě i svým studentům:
Je zde něco důležitého co mne volá?
Chci následovat?
Vím, že k dané věci mám vztah?
Je možné tento vztah rozvíjet?
Je možné o něj pečovat?
Je možné jej dále sdílet?
Užívám svého života smysluplným způsobem?
Barbora Hu
(www.barborahu-yoga.cz)
Text byl napsán pro časopis JógaDNES.
Pozn.: Výcvik čakra jógy pro 2022 se z důvodu existenciálních zápletek odkládá….