Pro někoho je jóga zkrátka jakousi exotickou formou tělocviku nebo zdravotním cvičením, pro jiného v sobě zahrnuje mnohem víc. V posledních dekádách se díky rozšíření a adaptaci jógy na západě, celkový přístup dost zásadně změnil. Rozhodně se nedá šmahem říct, zda k lepšímu nebo k horšímu. Jóga která se na západě zabydlela odpovídá zkrátka svému novému kulturnímu kontextu. Není to špatně. Tělesná cvičení (ásany, krije, sančálany…) mají v józe i tradičně své výsadní postavení, přestože zdaleka nejsou tím nejdůležitějším. Pokud vás na józe nejvíc „baví“ proplétání údů právě v těchto pozicích, je to v pořádku. Byla by ale velká škoda si neuvědomit, že i zde – ve cvičení skrze ásany, můžeme obsáhnout mnohem více z jógy jako celku, než je jen protažené a pevné tělo.
ÁSANA PODLE PATAŇDŽALIHO
Mudrc Pataňdžali v Jógasútře postuluje osmiramennou cestu jógu (aštanga), známou také jako rádža jóga – královská jóga. Tato cesta obsahuje hierarchicky řazené stupně – počínaje eticko-morálním základem, přes práci s tělem, dechem a vitální energií, koncentraci, meditaci, krok sun krok až k cíli nejvyššímu, kterým je samádhi (splynutí individuální duše s duchem univerza). Ásana, neboli pozice těla, je zde na třetím místě. Slovo ásan má v moderní hindštině význam „pohodlný, jednoduchý“, což v konfrontaci s některými šťavnatými jógovými pozicemi se všelijak propletenými končetinami, působí docela ironicky. Sám Pataňdžali podává následující definici: „Sthira sukham ásanam = Pozice těla má být pevná a pohodlná.“ (PJS 2/46) V klasické józe slouží vědomé „zvládnutí“ těla (a jeho pozic) k ukotvení pozornosti, tak, aby se adept jógy mohl posunout na své cestě dál, a mohl zároveň naplnit Pataňžaliho pojetí jógy jako: „Zastavení změn mysli – čitta vritti niródhah“. (PJS 1/2). Přestože jóga čítá nespočet opravdu různorodých tělesných pozic, jiný klasický jógový text Hathajógapradípiká (autorem je Svámí Svátmárám) jmenuje „jen“ 84 jogínských pozic těla. Mezi ty nejvíce vyzdvihované patří jógové sedy. Ne nadarmo. Klidné, pevné a uvolněné tělo v pozici, která umožňuje volné proudění (vitální energie – prán šakti nebo vzbuzené psychické hadí síly kundalíni) kanály podél páteře, otevírá a rozšiřuje vědomí v meditaci – mimo hranice kategoricky uvažující mysli.
PANE, VY S TOU KARIMATKOU, JSTE GYMNOSOFISTA?
Vypadá to trošku ztřeštěně – takového úsilí, jen aby si člověk mohl „pevně a pohodlně“ sednout s překříženýma nohama? Ne tak docela. Jóga nesleduje ani tak cíle jako cestu k nim. Cvičení tělesných pozic tříbí pozornost, čistí tělo i mysl. Záleží samozřejmě na stylu jógy, ale u ásan se můžete pěkně zapotit – ku prospěchu věci. Popularizátor moderní aštangy vinjásy Šrí Pattabhi Jois hovořil o své první sérii (ásanové sekvenci) jako o jóga terapii (jóg čikitsá), která doslova „vaří krev v těle“. V důsledku této vnitřní biochemické alchymie se tělo čistí, a spolu s tím mysl uvolňuje od napětí. Tělo, mysl i duše fungují v provázanosti. Celý koncept není nepodobný antickému ideálu kalokagathia – harmonii zdravého a krásného těla, ducha a ctností. Tedy s tím rozdílem, že pro staré Indy bylo vše vnější (krásné tělo) prostě pomíjivé. Když ve čtvrtém století před naším letopočtem do Indie pronikla vojska Alexandra Velikého, jeho zapisovatel a etnograf, Řek Megasthenés, označil místní jogíny jako „gymnosofisty“. Tento legrační název měl definovat to, co svýma dobovýma očima prostě viděl a snažil se pochopit – polonahé chlapíky praktikující exotický pelmel tělocviku, askeze, filosofie a metafyzických cvičení. Ano, byli to z převážné většiny jogíni.
KDYŽ „TĚLOMYSLDUŠE“ CVIČÍ
S velkou nadsázkou se dá říct, že „jóga je o cvičení“. Nikoliv jen cvičení těla, ale cvičení sebe sama, jako vyváženého celku těla, mysli a duše. Pokud absolvujete lektorské výcviky v Evropě nebo Americe, budete po příjezdu na podobný výcvik v Indii možná překvapeni – detailnímu studiu fyziologie, anatomie a zejména pilování pozic těla není přikládána zdaleka taková důležitost jako v našem euroamerickém okruhu. Tedy, ne že by byly považovány za okrajovou záležitost! Můj oblíbený ášramový učitel ásany prof. Divjadaršan celou věc krásně shrnul slovy: „Řeč těla je náramně jednoduchá, tedy pokud jej mysl nechá mluvit.“ Proto většinu indických učitelů jógy nechá naprosto chladnými, když si konečně přehodíte bezbolestně nohu kolem hlavy, a zajímat je bude spíše to, jak si počíná vaše „hlava“ v meditaci.
PROČ MŮŽE BÝT ÁSANA MNOHEM VÍC NEŽ JEN PROTAHOVÁNÍ
Cvičení ásan je mnohdy „bojem“ s přítomným momentem. Zkrátka něco „nejde“. Takový boj by však měl být vždy pokojný a pokorný. V ásaně bychom nikdy neměli zápasit se svým tělem, chraň bůh s tělem někoho jiného o kus dál! Neměli bychom moc krmit svoje ego náhlými úspěchy („jsem tak skvělý, stojím sám na hlavě…“), měli bychom se umět čistě radovat z nového prožitku teď. Mnoho ásan nabízí výzvy našemu zažitému chování a myšlení. Může jít o legrační banality – vystrčit na někoho zadek a mít u toho uvolněný obličej, otevřít hrudník nebo odlepit nohy od země a změnit na chvíli perspektivu. Jiné ásany učí obtížnému umění využití síly a jemnosti ve vzájemném propojení. Jakmile jedna z polarit převáží, nefungují. Na jógové podložce (nebo na trávě) často zjišťujeme, jak těžké je udržet pozornost na jednom naprosto konkrétním místě (třeba v pánvi) a zároveň volně dýchat. Smutně si někdy přiznáme, že máme tolik práce s udržením fyzické stability v pozici, že o té mentální nemůže být ani řeč, a zapomínáme přitom, že spolu jdou přeci ruku v ruce. Ásany nás učí respektu k tělu v jeho současném stavu, pomáhají nám odhalit naše silné a slabé stránky, pochopit, jak je možné tyto stránky navzájem vyladit.
Cvičme ásany s chutí a radostí, ale nezapomínejme, že jóga není zdaleka jen o nich, byť nám toho o nás mohou říct mnohem víc, než bychom mnohdy čekali.
„Ásany jsou skvělou mapou k objevení sebe sama, ale nejsou územím.“ (Dona Farhi)
TEXT JE MAJETKEM BINDU YOGA STUDIO A JE CHRÁNĚN AUTORSKÝMI PRÁVY. JEHO OPIS, KOPÍROVÁNÍ NEBO JINÉ FORMY OBSAHOVÉ MULTIPLIKACE JSOU ZAKÁZÁNY, BEZ VÝSLOVNÉHO SVOLENÍ BINDU YOGA STUDIA.