Publikováno

MOJE HLAVA SE PŘESTĚHOVALA NA KAILÁŠ, TĚLO ZŮSTALO U JEZERA DÉMONŮ

Jako dospívající a náctiletá, jsem svoji mysl přestěhovala na Kailáš. 

Moje tělo i psychická zralost ovšem zůstaly dole.  A spíš než u základního tábora výstupu na Everest, někde u Rákšastálu, jezera démonů. Tedy tam, kde to není zcela hostinné a kam se obvykle zapovídá chodit. Psychologickou analogií jezera démonů, je osobní stín.

Co se touhle úvodní metaforou snažím vystihnout, je to, že jsem se s ušlechtilým potenciálem jógového učení, které mě doprovází už přes půlku mého stávajícího života, potkala v čase dosti značné a potencionálně fatální vnitřní a vnější rozbitosti. 

Bylo mi zhruba čtrnáct, uvnitř jsem byla malá a s ohledem na rodinné okolnosti, jsem musela být navenek velká. Jak už to tak bývá, duše, co na vše nahlíží širokoúhlým objektivem, zaťala zuby, ale moje psychosomatická vrstva, tohle zatnutí nevydržela a u mě se tak rozvinula mentální anorexie a deprese. 

Pokračovat ve čtení „MOJE HLAVA SE PŘESTĚHOVALA NA KAILÁŠ, TĚLO ZŮSTALO U JEZERA DÉMONŮ“
Publikováno

LÉČIVÝ MANIFEST K MEZINÁRODNÍMU DNI ŽEN

Na sociálních sítích jsem minulou neděli, v souvislosti s oslavou mezinárodního dne žen, položila otázku:

Jakou z kvalit, které osobně vnímáte jako ženské, jsou v dnešním světě a době stále málo uznávané a doceňované, případně proč a co s tím.

Odpověď jsem dostala během tří dnů od 24 lidí, 22 žen a dvou mužů. 

Všechny odpovědi jsem si přepsala a vytvořila z nich vlastním přepisem celek, který lze vnímat podobně, jako kartu z tarotového balíčku, která adresuje konstelaci vybraných témat, určité tendence – a to v jejich podmínění a potenciálu. 

Myslím, že je to dobrá karta, kterou můžeme položit na oltář naší každodennosti a zkoumat, jakou pozitivní příležitost ke změně přináší. Společně s upřímným a trpělivě nazrávajícím vědomím, že mužské a ženské kvality, jsou neoddělitelnými prvky v alchemickém tyglíku našeho nitra.

Pokračovat ve čtení „LÉČIVÝ MANIFEST K MEZINÁRODNÍMU DNI ŽEN“
Publikováno

DLOUHODOBÁ UDRŽITELNOST V JÓGOVÉ PRAXI

Józe se věnuji zhruba od svých třinácti let, což jsou bezmála dvě třetiny mého současného života. Jóga mě doprovodila v několika životních krizích, do některých mě nepřímo tak trochu navedla (špatně jsem tenkrát četla mapu) a z jiných pak zase vyváděla ven. 

Byla se mnou i ve mně v obdobích klidu, v časech vzestupu i v prapodivných pomezích. 

Je jasné, že se moje praxe, porozumění i konkrétní zacílení, měnilo spolu s úseky mé osobní cesty, spolu s tím, jak jsem se měnila já a troufám si tušit, že toto i nadále potrvá.

Za posledních dvacet plus let, jsem sedávala u nohou několika učitelů různých tradic, kroutila se do pozic, dle různých předpisů, protahovala si dutiny provázky, cancoury látky namočenými v másle a proplachovala je solnými roztoky, modlila se, zvnitřňovala jantry, skládala sliby, rozpouštěla šaktipát (rituální iniciace do linie), na oltáři stavěla mandaly, meditovala na formu, meditovala bez formy, učila se orientální jazyky, louskala historii, získala dva vysokoškolské diplomy, vdala se, rozvedla, porodila tři děti a znovu se vdala. 

Pokračovat ve čtení „DLOUHODOBÁ UDRŽITELNOST V JÓGOVÉ PRAXI“
Publikováno

JÓGA A MEDITACE JAKO TRANSFORMACE STARÝCH VZORCŮ

V přístupu, z něhož vycházím a který má své kořeny zapuštěné na jedné straně v tantrické józe a na truhé straně v transpersonální psychologii, je velký obraz života i jeho zmenšenina v podobě osobní cesty, nezřídkakdy přirovnáván k mandale. 

Tedy k více, či méně integrovanému celku, který je organizovaný kolem středu a v jehož rámci panují mnohavrstevnaté vztahy, řízené silou, vedoucí k vyrovnání a sjednocení. 

Přiznejme si, že to na tantru zní vcelku optimisticky! 

Pokračovat ve čtení „JÓGA A MEDITACE JAKO TRANSFORMACE STARÝCH VZORCŮ“
Publikováno

TANTRICKÉ BARDO – MEZI KONCI A ZAČÁTKY

Jako lidé západního střihu, máme přirozenou tendenci zažívat velké nadšení a také nemalou úzkost kolem nových začátků i blížících se konců. 

Je to zcela pochopitelné, protože naše myšlení se většinou pohybuje na lineární běžecké dráze v představě, že se vše uvnitř i kolem nás, děje od-do, mezi startem a cílem. 

Nadšení a úzkost jsou vlastně jinak vyjádřením pnutí duality. 

Je tady touha a je tady odpor, které udržují naši mysl (a skrze ni i naši energii) na zmíněné běžecké dráze. 

Tantrický pohled hledá mezi začátky a konci vztah. Zajímá se hlavně o to, co je mezi nimi a jaké možnosti vznikají díky jejich spojení. 

Jaká úleva, že součástí tohoto učení, je také poznání, že nemusíme doběhnout první, ani být nejrychlejší! Jaká moudrost, uložená ve vědomí, že neběžíme poprvé a patrně ani naposled. A že trénujeme, i když jsme zcela v klidu, nebo vyběhneme z nalajnované trasy a chvíli bloudíme. 

Vítejte v bardo józe.

Pokračovat ve čtení „TANTRICKÉ BARDO – MEZI KONCI A ZAČÁTKY“