Józe se věnuji zhruba od svých třinácti let, což jsou bezmála dvě třetiny mého současného života. Jóga mě doprovodila v několika životních krizích, do některých mě nepřímo tak trochu navedla (špatně jsem tenkrát četla mapu) a z jiných pak zase vyváděla ven.
Byla se mnou i ve mně v obdobích klidu, v časech vzestupu i v prapodivných pomezích.
Je jasné, že se moje praxe, porozumění i konkrétní zacílení, měnilo spolu s úseky mé osobní cesty, spolu s tím, jak jsem se měnila já a troufám si tušit, že toto i nadále potrvá.
Za posledních dvacet plus let, jsem sedávala u nohou několika učitelů různých tradic, kroutila se do pozic, dle různých předpisů, protahovala si dutiny provázky, cancoury látky namočenými v másle a proplachovala je solnými roztoky, modlila se, zvnitřňovala jantry, skládala sliby, rozpouštěla šaktipát (rituální iniciace do linie), na oltáři stavěla mandaly, meditovala na formu, meditovala bez formy, učila se orientální jazyky, louskala historii, získala dva vysokoškolské diplomy, vdala se, rozvedla, porodila tři děti a znovu se vdala.
Pokračovat ve čtení „DLOUHODOBÁ UDRŽITELNOST V JÓGOVÉ PRAXI“