Tantrickou nauku lze navzdory (a možná právě díky) její mnohovrstevnatosti definovat jako učení o vztazích.
Vysokého s nízkým, osobního s nadosobním, dočasného s věčným, temného se světlým, zastřeného s jasným, nazřeného s žitým.
Jedním z důležitých vztahů, které tantra definuje, je vztah mezi tzv. absolutní a relativní úrovní.
Tou první se míní existenciální rozměr, mohli bychom také říci ,,velký smysl” toho, proč se nacházíme zapletení v soukolí samsáry a jaký zde máme úkol z hlediska dlouhodobosti.
Tu ovšem dobře rámuje dimenze osobního života a tedy druhé, tzv. relativní úrovně.
Představte si, jak v rozlehlé a otevřené krajině, kdekoliv na této planetě, lehce zakloníte hlavu kdesi v jednom z možných středů obrovského vesmíru se zahledíte na temné a hvězdami zářící tělo kosmu. Dívate se z konkrétního místa, s určitým postojem, perspektivou, naladěním a pochopením. Jste nedílnou součástí toho, nač se díváte, přesto vás pravděpodobně zaplaví úžas nad velikostí i jistou záhadostí toho, co vás přesahuje a zároveň prostupuje.
Stojíte zde se svým ztělesněným malým řádem i chaosem uprostřed čehosi, co žije stejnými principy, jen v mnohem větších rozměrech, cyklech a vazbách.
To je základní vztah mezi absolutní a relativní úrovní.
Pokračovat ve čtení „I TY JSI TAM, A TAM JE ZDE“