„Symboly jsou důležitými složkami našeho duševního ustrojení a významnými silami utvářejícími lidskou společnost, které nelze vyhladit, aniž by došlo k významným ztrátám.
Tam, kde jsou potlačovány nebo opomíjeny, jejich specifická energie zmizí v nevědomí, což má nepředvídatelné důsledky.
Psychická energie, jež se takto zdánlivě ztratila, ve skutečnosti slouží k oživení a posílení všeho, co je v nevědomí primární – tendence, které snad do té doby neměly možnost se projevit, anebo jim alespoň nebylo dovoleno v našem nevědomí neomezeně existovat.“
(Carl Gustav Jung: Člověk a jeho symboly)
ODDĚLENOST JAKO VÝLUČNÁ ILUZE
Není pochyb o tom, že člověk je výjimečný tvor. Dojem jeho vlastní výjimečnosti je ale zároveň jednou z příčin, která jej vydělila a neustále vyděluje z celku.
Zdání vlastní výlučnosti vzdálilo člověka od přírody, krajiny, jiných živočišných druhů odcizilo mu vědomé prožívání identity kosmického já.
Poměrně často jej také vzdaluje od jiných lidí, příslušníků cizích kultur, kontinuity společnosti, ve které žije, od rodiny a nezřídka i od sebe sama.
Jedna z vlastností, která člověku jistou výlučnost ale vskutku dává, je schopnost symbolizace.
Symbolizace je zjednodušeně řečeno schopnost nebo tendence přiřazovat znakům (věcem / událostem / jevům) konkrétní významy a tyto významy pak přenášet, sdílet s druhými.
Symbol se dá chápat jako významová zkratka, kdy něco zastupuje širší celek souvislostí a vztahů.
ČLOVĚK JAKO SYMBOLICKÁ BYTOST
Člověk je s nadsázkou řečeno homo symbolicus – symboly vytváří a zároveň je jimi zpětně utvářen.
Nadání myslet symbolicky ovlivňuje způsob, jakým čteme vnější svět a jakým chápeme sami sebe.
O některých symbolech se dá hovořit jako o kulturní univerzálii, protože jsou prostupné napříč prostorem i časem a jejich význam je v naší psýché hluboce zvnitřněný.
Dá se o nich uvažovat jako o archetypech (pravzorcích pro zkušenost) v jungovském slova smyslu, byť se zde mohou objevit i ty, které Jung mezi archetypy sám nezařadil.
Jiné symboly vytváříme nebo přetváříme tím, že jim dáváme vlastní významy a konotace našeho osobního života a dosavadní zkušenosti.
Pro všechny případy se dá říci, že symbol oživuje sklon.
Symbol se stává prostředkem, skrze který se do našeho vědomí uvolňuje specifická energie.
Slovem energie zde myslím celek myšlenek, tělesných pocitů, emocí, dojmů, zkušeností, tužeb, zkrátka vnitřní dynamiku podmiňující naše aktuální chování a prožívání.Navázání živého vztahu se symboly může být jednou z cest navázání vztahu se sebou samým.
ÁSANA JAKO SYMBOL
I jóga je jednou z cest navazování takového vztahu. Je cestou vedoucí k integritě a jednotě esence s existencí.
Zní to možná krapet složitě, ale můžeme takovou cestu nazývat různými jmény. Na každý pád, jde o proces vědomého stávání se TÍM, ať už je TO pro nás (átman, tao, bytostné já nebo bódhičitta).
Přestože v dnešní době a kontextu globální kultury bývá jóga vnímána spíše redukovaně jako fitness s exotickým přídechem existencialismu a přesahem do zdravého životního stylu. Není to špatně, je to vývoj.
Nejvýraznějším aspektem jógy se v posledních dekádách stala ásana – praxe tělesných pozic, jejich sestav a přechodů (tzv. posturální jóga).
Uvědomělá praxe jógových pozic se dá vnímat jako cesta oživení symbolů, tedy pokud ásany nejsou cvičeny čistě mechanicky a skrze čistou formální nápodobu učitele.
Ásana má potenciál oživit konkrétní prožitkový vzorec na rovině těla i mysli, a to velmi jednoduchou cestou – skrze pozornost.
VŠE JE ENERGIE
Filosofie jógy se opírá o důležitý ideový pilíř nebo tezi, která říká: Vše je energie. Energie je zde neměnná, nepodléhá zániku, neustále se mění.
Má různé formy a kvality projevu či latence (nezjevného působení).
Platí to pro energii těla, dechu, mysli i „esence“ (átman).
Jógové ásany odkazují ke konkrétním mytologickým postavám nebo zápletkám, jindy ke zvířatům, rostlinám a jejich vlastnostem, k danostem životního cyklu.
Některé akcentují kýženou ctnost, jiné neřest, kterou je třeba integrovat, případně kvalitu na pomezí obou (např. síla, vůle, kontrola).
Mnoho ásan se opírá o symbolický rezervoár hinduismu, védského náboženství, tantry nebo tantrického buddhismu, ale nalezneme zde i obrovské množsštví symbolů, které mají spíše univerzální charakter a blíží se svojí povahou archetypu.
Symbolický aspekt ásan není nečím ,,co bychom měli znát” v rovině faktů – dokázat odvyprávět konkértní významy jako při četbě babiččina snáře.
Symblický aspekt ásan je školou neustálého hledání a zakoušení bez předčasných závěrů.
Je cestou významu z plodné tmy nevědomí směrem ke světlu pochopení.
Představuje energetickou potenci, která dokáže využít moudrosti těla k tomu, aby na jeho projekční ploše ,,přehrála” důležitý film.
Vnímám ásany jako ztělesnění principu – nabídnutou formou, ve které ožívají hlubší roviny inteligence.
Nelze ,,cvičit ásanu” bez toho, aby praxe měla dopad na subtilnější vrstvy toho, kým jsme. Však jsme si hned na začátku řekli, že dojem oddělenosti je iluze!
To co dělá rozdíl, je míra otevřenosti směrem k hloubce…
„Všechny věci jsou propojeny tak, že se nemůžeš dotknout květiny, aniž bys vyrušil hvězdu.“ (Francis Thompson)
Bb
Pokud vás text zaujal, autorce vyšla nová kniha Ásana jako symbol (Motto, 2019). Text vznikl pro časopis JógaDNES