Dr. Ómánand (gurudží) je učitel jógy a meditace smezinárodním věhlasem, který díky své práci a vzdělávacímu institutu, který vede v indickém Indoru, má v současnosti nespočet studentů po celém světě.
Institut nese jméno Paramánand (svrchovaná blaženost) a jeho cílem je udržovat tradici jógy stále živou, stejně jako je jím i snaha pomoci lidem kultivovat vědomí blaženné podstaty vlastního já.
Gurudží patří mezi několik učitelů, kteří byli a jsou v mé osobní sádhaně (životní praxi) důležití a kterým vděčím za jejich přínos, reflexe, provokace a nasměrování.
Gurudží přijal letos již počtvrté mé pozvání a zavítal do Prahy. A právě při této návštěvě vznikl rozhovor, který jsem pro vás zaznamena. Věřím, že může být přínosem.
Gurudží, skoro každý student jógy zná Pataňdžaliho formulaci z jógasútry: ,,čitta vritti niródhah – jóga je zastavení / překonání fluktuace mysli” – co je mysl?
Když se kohokoliv zeptáme, co je mysl, obvykle nedostaneme jasnou odpověď, protože je to opět mysl, která začíná spekulovat sobě dostupnými prostředky. Dá se říci, že je to obvykle právě mysl, která určuje kvalitu našeho života, o to podivnější je, že se jí v konvenčních systémech vzdělávání tak málo zabýváme. Pro svůj význam, je tak důležitá v rámci jógy, kterou já osobně považuji za vědecký systém. Podle některých výzkumů má každý člověk v jednom dni údajně kolem šedesáti tisíc myšlenek, z nichž je zhruba 95% ve své podstatě repetitivní, negativní nebo jsou myšlenky svým charakterem nepodstatné. Dynamika mysli definuje pojetí reality. Mysl dokáže i skvělé věci, její operativa umí být báječná. Tělu je horko, stiskneš knoflík a spustí se klimatizace. Problém mysli je, že neumí dohlédnout za hranice sebe sama. Brilatní mysl člověka, vytvořila všechny zázraky vědy a techniky. Existují tisíce lékařských metod a operací, které dokáží zachránit, prodloužit nebo zkvalitnit lidský život. I tak se mysli nedaří odstranit z lidského života utrpení a bolest. Vritti definuje cyklický pohyb mentální operativy, která neumí získat nadhled sama nad sebou. Jóga je cestou z tohoto uzavřeného okruhu limitované představy já. Mysl je jako nůž. Můžeš s ním krájet jídlo a jíst, můžeš s ním dělat chirurgické zákroky nebo jím vraždit.
Jóga jako věda, proč? Co si pod tím představit?
Jóga je vědecké zkoumání podstaty lidské existence. Problém je v tom, že její přístup není v běžné,m smyslu vědecký (pozn. objektivně ověřitelný, kvantifikovatelný). Jógová věda jde mimo hmotnou realitu, která je pochopitelná právě a jen skrze prostředky mysli.
To se ale děje i ve fyzice.
Ano, správně, proto trvám na spojení jóga a věda, jóga jako věda. V podstatě zde není rozpor, jsou zde odlišnosti v šířce nebo úrovni perspektivy. Věda říká, že energie je v neustálé transformaci a že za něčím, co se stále mění, musí být něco neměnného. Totéž říká jiným jazykem jóga.
Výborně, další ideový pilíř jógy je, že vše je ve své podstatě energie v různých kvalitách a úrovních projevu či neprojevu. Jaký je tedy vztah mezi energií mysli a energií hmoty (těla)?
Narozdíl od běžného vědeckého paradigmatu, definuje jóga primát vědomí. To znamená, že mysl zde není chápána jako přímý produkt mozkové činnosti, ale jako odraz vědomí, které s hmotou spolupracuje. Energie je podstata – átman. K tomu, abychom jako lidé mohli zažít energii, potřebujeme tělo, smysly, dech, niží mysl, intelekt a moudrost. Problém je, že všechny tyhle prostředky obvykle používáme na cestu ven – do vnějšího světa. Ale ony jsou skoro jako schody. Můžeš po nich sejít dolů nebo vyjít nahoru, jít od sebe nebo k sobě. A jsou to stejné schody, které v obou případech používáš. Tvoje podstata je energie – šakti, hmota je prostředek jak ji zobrazit a zpracovat dostupnými prostředky.
Proč mysl vytváří iluzi a vede k neplatným identifikacím?
Protože sama o sobě uvažuje v uzavřených kruzích vritti. Když spíš a zdá se ti sen, v moment snění jej považuješ za realitu, ale když se probudíš, víš, že to bylo jen zdání reality. Podobně prožíváme skutečnost, ve stavu snění. Maháriši Pataňdžali v Jógasútře popisuje různé stavy vědomí, z nichž se některé přiřazují k hloubce spánku. Když hluboce spíš (sušupti), nevíš zda jsi žena nebo muž, Indka nebo Američan, jak staré a vitální máš tělo. Jsi blíž podstatě.
Je zde to, co mě dělí od osvícené jednoty, uvědomění tohoto stavu?
Přesně tak, v tomto stavu to není uvědomělé.
Jako v děloze matky před narozením?
Ano, velmi podobně. Esencí je vědomí jako sat-čitt-ánanda, neboli pravda blaženného vědomí. Osvícená jednota, jak jsi to pojmenovala, je plně vědomá relizace této podstaty. To co ujišťuje mysli v iluzi je ego, které se potřebuje ztotožňovat, kvůli představě já.
Škoda, že k vědomé realizaci mysl nestačí.
Nestačí, ale může posloužit jako jeden ze schodů. Třeba skrze jamy a nijamy, pránajamu, dháranu. Pak přichází meditace, jako spojení s prožitkem energie, třeba až ke stavu kaivalja, rozpuštění v podstatě blažennosti.
Rozhovor vznikl pro časopis JógaDNES