Žijeme v pozoruhodné době plné kontastů a paradoxů. Zřejmě to tak bylo vždy, jen v různých dobách a prostředích, měly tyto paradoxy jinou barevnost.
A tak dnes, v zeširoka otevřené náruči možností, nezřídkakdy čelíme tlaku, spojenému se svobodnou vůlí, s volbou a výberem.
Pokud nežijeme v ústraní, zcela izolovaní od cvrkotu a vibrací kolektivního prostředí, nebo nejsme již plně integrovaní a vůči vnějšímu působení tak zcela imunní, doléhá k nám kontinuální proud nabídek a pozvánek, objemná suma doporučení, co bychom ještě mohli potřebovat, anebo měli zažít k tomu, abychom se stali celistvými a v této plnosti ještě autentickými.
KDYŽ NÁS TŘÍŠTÍ PŘEDSTAVA CELOSTI A PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB
Nádhernou a důležitou stránkou schopnosti se rozvíjet a pozitivně měnit, je bezpochyby kreativita. A lidé jsou kreativní, obvykle ne jen tak. Můžeme se tvářit, že se to neděje, ale myslím, že je fér, alespoň v míře uznat, že nás seberozvojový trh vidí dost zjednodušeně – jako příležitost.
Může být sakra nepříjemné si uvědomit, že se někdy, uchvácení až zhypnotizovaní představou ohledně toho, kým vším bychom mohli být, jak bychom se u toho mohli mít a nezřídka kdy ještě – jak bychom u toho mohli vypadat, dobrovolně stáváme produktem, či projektem něčeho, co příchází zvenčí.
Zapomínáme na to, že bezpodmínečné přijetí sebe sama ve své plnosti, které je obvykle společnou motivací, nejde ani koupit, ani získat dalším a dalším podmiňováním.
Snadno se prostě zapomeneme a svoji pozornost vcelku nepozorně upneme ven. Směrem k tomu, co ještě potřebujeme získat, s čím se ještě potřebujeme propojit, anebo identifikovat.
Nechápejte mě zle, tohle není přísná, ani povýšená kritika, ostatně jsem sama součástí bubliny, o které zde píši.
Jako lidé jsme také vztahové bytosti, učíme se od sebe, inspirujeme se a dobrá vnější podpora, nám v tom nezřídkakdy pomáhá.
To, co nám nepomáhá, je když svoji spokojenost, mír a sebepřijetí, příliš zatížíme zvnitřněnými představami o jedné pravé podobě autenticity, o konkrétní podobě duchovnosti, psychické, anebo fyzické rozvinutosti, anebo se zadeklujeme pod líbivým pozlátkem diktátu seberozvojové módy a marketingu.
Nevěřili byste, kolik jsem za posledních 15 let mého života v roli mentorky lektorů jógy, slyšela úzkostných příběhů o tom, že bez tohoto, či tamto ještě nejsem dost, anebo naopak, díky tomu, či tamtomu, jsem o dost lepší než druzí.
Bylo by to možná někdy legrační, pokud by v tom nebyla smutná nota ztráty sebe sama v iluzi, ze které se poměrně špatně vymotává, pokud je kolektivní.
DUCHOVNÍ MATERIALISMUS
V jádru geniální a v ledasčem kontroverzní učitel tibetského buddhisu Čhogjam Trungpa, popsal v jedné ze svých knih fenomén ,,duchovního materialismu” v podstatě jako hezčeji převlečenou touhu a lpění na představě určitého statusu.
Nejde tedy jen o sběratelství všelijakých duchovních doplňků a harampádí. Jde o nekončící hon za duchovními zážitky v podobě kurzů, výcviků, transmisí, očist, setkání s praxemi a učiteli, které slouží jako trofeje.
Jde o nákupčí mentalitu, která vychází z nepřiznaného pocitu vlastní nedostatečnosti, která má být vykoupena něčím vnějším.
Není třeba připomínat, že právě tento postoj a nepřiznaná úzkost, jsou někdy sourozencem tzv. duchovního bypassingu, díky němuž používáme duchovní pojmy a představy k překrytí, či vytěsnění prozaičtějších příčin vlastní nespokojenosti, spojené s lidským egem a povahou.
UPŘÍMNÝ POHLED DO ZRCADLA VLASTNÍ LIDSKOSTI
Podle tantrických nauk, představují touha a odpor dvě základní síly karmy, která udržuje kolesa samsáry v pohybu. Dokud jsme zde, máme se z jejich vzájemného pnutí co učit.
Lekce duchovního materialismu není ničím menším, než pozvánkou k upřímnému pohledu na sebe sama.
Pobídnutím k tomu, abychom mohli bez odsuzovačné příkrosti, za to se soucitem nahlédnout svoji zranitelnost a pocit, že nejsme dost.
Abychom svoji upřímnou touhu po změně, transformaci, autenticitě, propojení a celosti, dokázali opečovat s láskou a trpělivostí jako dítě, které postupně poznává svět, ve kterém si teprve hledá své místo, ne ji prodali seberozvojovému cirkusu.
Upřímný a soucitný pohled na svoji verzi touhy a strachu, otevírá zranitelnost, která není vždy příjemná.
Ale právě zde, v křehké síle lidského srdce a mysli, které se navzájem zrcadlí a vidí, takové jaké jsou, spočívá nekonečný zdroj moudrosti i požehnání.
Bb
text byl napsán pro časopis JógaDNES