odrážíme celé spektrum
a učíme se být prostupní
a právě v téhle prostupnosti
jsme nezničitelní
přicházíš do ticha
anebo ticho přichází k tobě?
Meditace je jedním z cenných darů životní plnosti, které vděčím na své cestě za mnohé.
A jak už to tak bývá, mám za sebou různé všelijak pestré i obskurnější zkušenosti, v spirálních zákrutách téhle cesty, která bez ustání pulzuje.
Zvenčí ke středu a ve většině případů, také ze středu opět ven.
To je vpravdě prostá a klíčová moudrost tantrických praxí.
Najít styčnu mezi vnitřním a vnějším, prožít posvátno, jako společného jmenovatele a všepronikající kategorii, která sjednocuje a potvrzuje esenciální provázanost všech věcí.
Od vpravdě sysifiovských a vcelku urputných ambicí ,,zastavit mysl,” jsem se postupně překlenula spíš ke klidu ve spočinutí neměnné a reflektující pozornosti, v proměnných řekách mentálních fluktuací.
Od pravidelné rutiny velmi užitečných, dynamických praxí, plných emocionálních výbojů a výronů, jsem se zabydlela spíše v klidových formách.
Svoje jemná těla a osobní i kolektivní kompost psýché, obracím spíše na praxích holotropního dýchání, párkrát do roka a pokud je třeba.
Důležitou oporou, na mé osobní cestě i v práci s lidmi, jsou mi rituální meditační praxe, spojené s vnitřními obrazy, průvodci či džapou přidělených manter, stejně jako aktivní supervizované imaginace, z ranku Jungovsky orientované psychologie.
Nitro, je pro mne světem ticha a prázdnoty, stejně jako fascinující a divoce rozvlněnou krajinou barev, obrazů a projekcí, skrze které je možné uchopit a pochopit nejeden důležitý význam, ve skládance vlastní celosti.
Meditace je prostá cennost nevyčíslitelné hodnoty! A jako vše se dá také zneužít.
MEDITAČNÍ VÝHYBKA
Z mé jóga terapeutické zkušenosti se ukazuje, že pro jedince, kteří k meditační rutině přistupují spíše jako k únikovému prostředku z běžné reality, z důvodu její neuspokojivosti nebo různých problémů v ní, ke kterým se neumí postavit, představuje meditace spíše otevřené dveře k disociaci.
Meditace je pro ně úlevným zatažením rolet před vnějším světem, což může v mnoha ohledech, spíše však krátkodobě, fungovat odpočinkově i terapeuticky.
Avšak z dluhodobého hlediska, pokud jejich záměrem není mnišský život v ústranní, může daná věc naopak otevírat nůžky, mezi jejich vnitřním světem a tím, který číhá ,,venku”.
Na vině není meditace, ale její špatné uchopení.
Takoví lidé často popisují ,,úspěchy” ve svém spirituálním počínání, kterým míní vysezené hodiny v meditaci, zkušenost s mnoha učiteli nebo přísnou disciplínu, zahrnující pravidelné očisty, brzké vstávání, cvičení a dechové techniky, vize či mantra džapu.
Ve ,,vnější realitě” se ale stále cítí velmi frustrovaní nebo jí někdy mají tendenci opovrhovat. V jistém ohledu, je to jakobychom chodili po světě s hlavou otočenou k nebi a zapomněli na to, že přitom stále stojíme nohama na zemi.
Dokud se ,,vnitřní” mír a klid, nepřenáší ,,ven,” je před námi stále dost práce.
Není nutné brát věc kategoricky jako problém, ale spíše jako téma a výzvu, pokračovat v upřímné sebereflexi a auditu osobních postojů.
Klíčovou devizou tantrických praxí je, že počítají s nedokonalostí a její moudrostí, jakožto zdrojem a východiskem pro růst. To jde, pokud je vnímána a uznána.
Fascinujícím fenoménem, je také vytváření ,,spirituálního štítu,”obvykle spojeného se zkušenostmi, považovanými za kategoricky ,,vyšší,” které jakoby meditujícímu přiznávali jistou superioritu a vyjimečný status quo.
I zde ale platí, že jedna věc je ,,co se zjevuje” a druhá věc je ,,co s tím uděláme.”
Postoje formující brnění spirituální arogance a nadřazenosti, či kultivující spasitelské a vůdčí komplexy, v jejichž jádru je obvykle zase jen zraněná sebehodnota a narcismus, rozhodně nelze považovat za stopy duchovní vyspělosti, vytěžené z dobré meditační praxe.
PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE A DUCHOVNÍ BYPASSING
Fenomén duchovního alibismu, má šiřší rozměr. Obecně se mu říká ,,spirituální bypassing.”
Jeden z učitelů, jejichž přítomnosti si na své cestě velmi vážím, je Rob Preece, dlouholetý praktikant buddhistické tantry a zároveň jungovsky orientovaný psychoterapeut.
Preece, kterému je nyní přes sedmdesát let a několik let svého života strávil v klášteře, na seminářích, kterých jsem se mohla účastnit, opakovaně zmiňoval, svoji osobní zkušenost, kdy si v prostředí mnišského ústraní, kam se v mládí odebral, všiml, že řada jeho soukmenovců ze západu, disponuje podobnou osobnostní dispozicí a příběhěm, který obsahuje výrazné motivy zklámání ,,světem venku” a zároveň nezpracovaným zoufalstvím z neuspokojivých rodinných vazeb.
Aniž by daná věc jakkoliv znevažovala pozitivní efekt nalézání nového útočiště v hlubším smyslu věcí, anebo přijetí sanghou, jako ,,sekundární a možná v některých ohledech méně problematickou rodinou“, ponouklo toto pozorovnání a vlastní situace Preece nikoliv k tomu, aby přestal být buddhistou, ale k paralelnímu studiu hlubinné psychologie a mimo jiné také k tomu, aby se oženil a měl děti.
Nerada bych, aby tyhle řádky vyzněly tak, že každý dobrovolný odchod do trvalého ústraní, celibát nebo příklon k nejvyšším duchovním metám, nutně signalizuje potlačení nebo spirituální přemostění (bypassing)!
Nicméně je dobré, pěstovat na své cestě, ať je jakákoliv, neustálou sebereflexi a upřímnost v ní, tak abychom dokázali případně včas rozpoznat, když se sami před sebou schováme, třeba pod maskou vyššího já, argumentů o karmě nebo v transcendentálním nadhledu.
Je třeba také zmínit, že se přirozeně a vcelku běžné stává, že jakmile prohlédneme díky přímé zkušenosti rozšířeného vědomí (v meditaci celkem nic neobvyklého) do hlubšího nazírání sebe sama a toho, čím jsme obklopeni, mohou nám dosavadní pořádky a konvence přestat dávat smysl.
To může být velmi vzrušující, stejně jako frustrující. Nádherná i velmi surová zkušenost!
Někdy, pokud je set takových vhledů a poznání příliš kondenzovaný, nečekaný a radikální, může spustit i něco, co se typologicky vejde do fenoménu ,,psychospirituální krize,” která se nezřídkakdy neobejde bez facilitace zkušeným průvodcem v podobě mentora, anebo kvalitní a chápájící psychoterapie.
V tomto bodě, je užitečné také připomenout, že řada praxí a konkrétních technik, ke kterým se lze dnes díky internetu a globální pulzaci vcelku bezproblémů dostat, vycházely původně s kontextu, který rozděloval život člověka do různých etap, které předpokládaly, že se aspirant věnuje plnou energií nejvyššímu cíli, kterým je mókša – tedy vyvanutí z cyklu samsáry, obvykle po zdárném završení jiných aspektů a zkušeností lidské existence.
Pozor, neznamená to, že jsou všechny introspektivní praxe indicko-nepálsko-tibetské provenience pro našince nevhodné.
Klíčové je však uvážit problematiku setu a settingu.
V jakýchkoliv sádhanách, bychom možná měli uvážit jejich původní smysl a to, jakým způsobem nám mohou být prospěšné a také to, zda jsou přenesitelné do kontextu našich všedních životů, případně s jakými důsledky.
Velmi se mnou rezonuje jedno klišé, které říká, že jakmile člověk vkročí na duchovní cestu, už se jej cesta nikdy nezeptá, jestli si to rozmyslel.
Neuvádím to zde jako věc, která by měla od duchovní praxe odrazovat a paranoiou omezovat touhu po celosti!
Jen jako člověk na vlastní cestě a také jako průvodce na cestách druhých vnímám, že je důležité pěstovat stranou duchovní horlivosti, také adekvátní uměřenost a uvážlivost.
Ve většině složitějších meditačních praxí, býval velmi důlěžitým aspektem fenomén ,,zasvěcení,” ve smyslu iniciace do učení a také následného průvodcovství, jedním, anebo několika učiteli.
Tento důležitý ,,mentoring,” který vychází z adaptace technik na připravenost žáků, jejich možnosti a omezení, nám v dnešním kontextu někdy zásadně chybí.
Můžeme s nadsázkou řečeno, dělat cokoliv, ale někdy nechápeme proč vlastně a jaké mohou být důsledky našeho počínání.
Na konci se tedy ouroboricky vracím k úvodu.
Vzpoměňmě si na klíčovou tezi, že v esenci není rozdílu mezi ,,vnitřním” a ,,vnějším”.
Ten existuje ve vnímání.
Zní to vcelku prostě, ale není úplně jednoduché to pojmout a žít.
Ke spirituálním praxím a technikám, někdy na západě přistupujeme jako k jiným věcem, tedy krapet nepokorně a konzumně.
Meditace je dar, učme se jej přijímat s pokorou a věnujme si dostatek času k pochopení.
Bb
Text byl napsán pro časopis JógaDNES