Publikováno

TAT TVAM ASI: TO JSI TY!

Jedna z prvních a pro mě zásadních srážek s indickou filosofií u mě nastala mnohem dřív, než ve vysokoškolské škamně.

Pamatuji si to docela přesně. Byl podzim, byla sobota (možná i neděle) a já stála jako mnoho jiných sobot nebo nedělí v zadním koutě antikvariátu ve Valentinské ulici na starém městě.

Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct a v rukách jsem žmoulala ochmatané upanišady. Samotné mi to dneska zní až magicky, ale rozhovor Uddálaka Aruniho s jeho synkem Švétakétuem, na kterém onehdá zaparkoval můj, po myšlenkové exotice hladovějící, pubertální zrak, mě v různých situacích, pronásleduje až do dneška. Pokračovat ve čtení „TAT TVAM ASI: TO JSI TY!“

Publikováno

Siločáry pochyb, aneb proč si neříkám jóginí a už vůbec ne jógi

Stala se mi taková, vcelku běžná věc, která se asi děje tu a tam každému, kdo se něčemu déle věnuje. Ta věc se nestala včera nebo před třemi týdny, ale děje se vlastně vytrvale v různých intenzitách posledních pár let.

Ta věc jsou pochyby. Nevnímám to jako něco stravujícího, vlastně jde o věc z podstaty spíš podnětnou. Pořád jsem přesvědčená o tom, že dobře uchopená pochyba a údiv, stojí na prahu každého poznání, jako klíčový impulz. Je tu ale ,,ale“ – dokonce celá série ale. Pokračovat ve čtení „Siločáry pochyb, aneb proč si neříkám jóginí a už vůbec ne jógi“

Publikováno

Jógová facilitace: kontakt s vnitřním zdrojem v momentech krize

Na úvod tohoto článku vás uvedu do kontextu ve kterém jej píši.

Motolská nemocnice, třetí den pobytu. 

Tentokrát medicínské intervenci nepodlehla moje osobní matérie (zašitá a hezky zhojená  poměrně nedávno), jsem tu se svým čtyřletým synem.

Tadeášek je po operaci, vše dopadlo dobře a já jsem zase pro jednou zaplavená pocitem vděčnosti životu. Pokračovat ve čtení „Jógová facilitace: kontakt s vnitřním zdrojem v momentech krize“

Publikováno

MOSKVA SÁDHANÁ

Hodně z vás se mě mezi dveřmi zvídavě ptá, co jsem vlastně dělala v Moskvě a jaké to bylo.

Tedy, bylo to mocné, Moskva je mastodont a má i svou poetickou tvář a bohatou mimiku.

Nepotkala jsem zde kocoura Behemota z mého oblíbeného románu, ale potkala jsem mnoho jiných, magicky realistických souvislostí mezi městem a lidmi, jógou vnější a vnitřní.

Stejně pestrá byla spleť osobních motivací, která mě sem přivedla. Směsice pragmatických důvodů a zcela iracionálních pohnutek. Pokračovat ve čtení „MOSKVA SÁDHANÁ“