Publikováno

ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!

V moment kdy píšu tyhle řádky, sedím ve světnici roubené chalupy v podkrkonoší, staré víc, než dvě stě let.

Je to stavení ze dřeva a kamene, které se spolu s léty a generacemi lidí, co zde odžili něco svého času, lehce svezlo s mírným svahem, na kterém stojí.

Má svoji základní pevnost a odolnost, se kterou čelí změnám vnějšího i vnitřního prostředí. Jeden by si řekl, je to jen dům, ale byla by to pouze část pravdy, v mnohem větším rámu bytostně propojených vlivů a vnitřních vztahů.

Obrazovka mého zastaralého Macintoshe, v porovnání se svíčkou z včelího vosku, co mám vedle sebe na stole, v pološeru nepříjemně září.

Zatímco jedna úroveň zářnosti mi vitalitu lehce, ba citelně odebírá, druhá ji vrací skromně zpět. 

A tak je to se vším, co si svojí zářností a způsobem jejího uplatnění skrze vědomí, drží místo v samsáře.

Pokračovat ve čtení „ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!“
Publikováno

SAMSÁRA JE NIRVÁNA

Mám ráda jazyk.

Nemyslím teď jen svalový orgán dutiny ústní, který je geniálním nástrojem pro líbání a artikulaci, ale (mimochodem) také hlavním a možná vlastně jediným svalem, o který dávní jógini, jevili větší zájem, tedy nakolik můžeme alespoň vyvozovat z toho, co se dochovalo v textech. 

Ten taky. 

Ostatně, co bychom si bez něj počali s takovou khéčari mudrou!

Svého času na univerzitě, jsem se věnovala studiu jazykovědného oboru. 

Rovnou se přiznám k tomu, že vášní pro všechny možné kategorie hlásek, modelů, anebo klasifikací jazykových rodin, jsem za těch pět let úplně nevzplanula. 

Co mě ale bavilo celou dobu, byla taková psycho, socio, anebo etnolingvistika. 

Disciplíny, které se dívají do skrytého a přeneseného významu za formou a vyzněním.

To máte skoro jako v ásaně. 

Je zde nějaký tvar, jeho obvyklé použití, umístění v kontextu a v ideálním případě i obsah, který má něco jemnějšího zprostředkovávat.

A je zde tolik proměnných!

Pokračovat ve čtení „SAMSÁRA JE NIRVÁNA“
Publikováno

HORNÍ SVĚTY – JIDAM / IŠTADÉVATÁ

Horní svět nebes, je dimenzí, k níž upíráme svoji pozornost, často až tehdy, když si ve světech dole a uprostřed, nevíme rady.

Je dobré nezapomínat, že modlitba a vztah k bohům / božství, je na vnitřní úrovni invokací toho nejlepšího uvnitř našeho nitra, že je prosbou o vedení z úrovně moudrosti, s pokorou k tomu, že vhledy z vyšších sfér, je třeba postupně naplňovat ve své, tj. lidské úrovni tak, jak zrajeme.

V úrovních mandaly, které odpovídají horním světům se učíme rozlišovat mezi tím, kdy je dobré odevzdat (se) vyšší moci a kdy je třeba se vší zodpovědností jednat a tvořit.

Nezřídka kdy, právě v kontaktu s touto úrovní, kterou můžeme nazývat různě (vyšší já / božské útočiště / kontakt s jidamem v podobě božstva, andělů, nanebevzatých mistrů, siddhů…) zjišťujeme, že to není nutně buď / anebo, ve smyslu podřízení se božskému, anebo jeho vytěsnění, ale spíše cesta pokorné spoluúčasti na velkém mystériu života.

Že odevzdanost a pokora ve vztahu k tomu, co nás přesahuje, nevylučuje osobní úroveň naší akceschopnosti a lidského počínání v životě, ale že ji naopak přirozeně vede a podporuje. Pokračovat ve čtení „HORNÍ SVĚTY – JIDAM / IŠTADÉVATÁ“

Publikováno

ROZMANITÉ NIC, TÉ NEJVYŠÍ DŮLEŽITOSTI!

V tantricko-buddhistické perspektivě, je vize světa vyjádřena obrazem kosmické mandaly.

Ta má svův vnější i vnitřní rozměr, přičemž se obě významové dimenze navzájem zrcadlí a prostupují.

Hned úvodem se asi dopustím poctivého a dobře míněného spoileru, když prozradím, že to, jak vyladit vztah mezi mikosmem našeho osobního života a makrokosmem existence, je v podstatě celá samsarická zápletka, obvykle více než o jednom dějství. Pokračovat ve čtení „ROZMANITÉ NIC, TÉ NEJVYŠÍ DŮLEŽITOSTI!“

Publikováno

Tirjagjóni – sféra zvířat – střední svět I

Zvířata jsou člověku velmi blízká, protože obývají stejnou úroveň světa, kterou vnímáme rámcově podobnou smyslovou zkušeností.

Díky své druhové rozmanitosti, zrcadlí i zvířata rozličné vlastnosti dalších říší, avšak v přirozených limitech vlastního vědomí.

Podmíněností (tradičně jedem) zvířecí sféry, je nevědomost, anebo lépe – limitovanost vlastního sebeuvědomění.

Nutno dodat, že pochopení zvířecí říše, zvířecího  chování i přirozenosti, je pořád velice omezena antropocentrickým pohledem a jeho vlastními limity, promítanými do úrovně, s níž se mimo rozšířené stavy vědomí, lidskou empatii a představivost, nejsme s to zcela propojit.

„Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“  

(Čuang-c‘ Z knihy Mistr Čuang: Sebrané spisy)
Pokračovat ve čtení „Tirjagjóni – sféra zvířat – střední svět I“