Všechny bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.
Přirozené, univerzálně platné a klíčové.
V poli druhočakrové matrice, která zahrnuje mimo jiné téma sebereflexe, sebehodnoty, projekce a kompenzačních mechanismů, by se dalo za zmíněné buddhistické moudro dosadit ještě: ,,za každou cenu”.
Všichni se rodíme s apriorní potřebou být přijatí, milovaní a získavat adekvátní míru pozitivní zpětné vazby od svého okolí.
Nejprve toho nejužšího, v podobě nejbližších osob, posléze okruhy rozšiřujeme.
V dětství, je daná věc klíčovým stavebním kamenem naší sebehodnoty a sebedefinice.
Na těchto základech, obvykle stojí další patra naší osobnosti, ze kterých se učíme vnímat sami sebe a od nichž odvozujeme svoji hodnotu.
Pokud se podaří, činíme tak postupně s větším nadhledem, a vidíme se z vyšší perspektivy.
V tantricko-jógové perspektivě, toto téma koreluje s evolucí osobního vědomí napříč čakrami.
Je to lidské. Do určité míry jsme definovaní představou, ve které se vidíme očima druhých.
Schopnost vidět se zvenčí, představuje zároveň v konkrétní rovině důležitý aspekt empatie a sebereflexe.
Pokud je ale vnější pohled na sebe sama zkreslený a idealizovaný, anebo je bezvýhradním zdrojem naší sebehodnoty, obvykle máme založeno na problém.
Cílem tohoto zamyšlení není se někoho dotknout, anebo jízlivě provokovat.
Narcismus, jako zoufalé volání po přízni, vyvěrající ze zraněné sebehodnoty, je téma, které proniká i do pole jógy a její sociální bubliny.
A v kontextu toho, oč v józe jde, působí velmi kontrastně.
Je užitečné o tomto tématu minimálně mluvit, protože pokud je reflektováno a dobře pochopeno, může být vstupní branou k ,,rozbité sebelásce”. Pokračovat ve čtení „NARCISMUS ANEB VE STÍNU SEBELÁSKY“
