Součástí lidské přirozenosti je inklinovat k příjemnému a z příjemného dělat oblíbené.
Vcelku přirozeně se tak stává, že nepříjemné a neoblíbené, máme tendenci dávat na druhou kolej, zametat pod koberec, či popírat.
Někdy jde o záměr a vědomé počínání, motivované, jinak bohulibou snahou předvést sobě i světu svou nejlepší verzi.
Jindy je totéž zametání pod koberec nevědomým procesem se stejeným cílem – cítit se příjemně.
Malou nevýhodou je, že dokud je naše existenciální hřiště samsáry rozděleno skrz dualitu na dvě strany, je třeba se na pravidla hry obvykle dívat z obou, chceme-li ji pochopit jako celek.
Zvlášť, pokud se v této životní hře snažíme o jakous takous harmonii a bytostnou jednotu a pokud vnímáme, že karma neodměňuje a netrestá, ale zkrátka a dobře reaguje na akci důsledkem. Pokračovat ve čtení „KOMPLEMENTARITA, ANEB DOKUD JSOU DVĚ STRANY“