Rubrika: inspirace

Jedna z klíčových scén mého oblíbeného filmu. Vím, krapet retro. 1999 – Matrix. Tedy konkrétněji situace, kdy oblými lennonkami obrýlený Morpheus, říká stále nechápajícímu Neovi, že: „Matrix je všudypřítomný. Je to obraz světa umístěný do vašeho zorného pole, sloužící k tomu, aby zamlžil možnost nazřít skutečnost.“ Neo nechápe a Morpheus pokračuje svíravou proklamací o životě ve vězení vlastní mysli, a v ní operujících systémech přesvědčení a víry, v neklamně objektivní realitu. Povaha iluze nemůže být vysvětlena slovy, musí se prožít, být nazřena. Nabízí se dvojí volba, existenciální dualismus vtělený do dvou lesklých pilulí – modré, coby konejšivé cesty setrvání v kolektivním transu a červené jako nepohodlné cesty prozření v o poznání palčivější realitě. Buď-anebo.
Pokračovat ve čtení „JÓGA NEBO BHÓGA?“

Je tu podzim. Takový jaký je.

Pokračovat ve čtení „POZDIMNÍ PRAXE – NEKONZERVUJME, CO NEZVLÁDNEME POZDĚJI ZPRACOVAT“

Ne zcela jasné indicie o tom, že by mne za čas „někdo“ mohl poctít specifickou návštěvou, přicházely už tak půl roku předem v dusné atmosféře pozdního léta v indickém ášramu. Podivné vize a emoční fronty, jsem tou dobou přikládala spíše záhadnému dění z ranku slepých míst neurovědy, než nějakým předzvěstem. I stalo se, někdy kolem Vánoc a toliko očekávaného konce světa. Celá věc mě překvapila o to víc, že má cesta za přirozeným početím nebyla kvůli zdravotním zádrhelům  mé osobní minulosti, v perspektivě klasické medicíny vydlážděna zrovna hladce.
Pokračovat ve čtení „MOJE TĚHOTNÁ SÁDHANA – INTIMNÍ KONFESE“

Přichází podzim, doba milovaná i nenáviděná. Podzim kdy nebe, korunoví stromů i emoce postupně mění své barvy, světlo měkne. Podzim je obdobím sklizně, napříč kulturami světa pak časem oslav plodnosti země, kterou nyní čeká údobí poklidu a odpočinku. Vyrovnává se délka dne a noci, světla a tmy. Od podzimní rovnodennosti pak tma pomalu převládá. Kdekdo vnímá podzim pouze jako zbrklou předehru zimy, což je velká škoda. Podzimní melancholie prostupující napříč všemi uměleckými žánry, rovněž vypovídá o síle této roční doby a jejím vlivu na člověka. Nebuďte smutní, že končí léto, podzim je náramně inspirativní, nejen pro jogíny.