Rubrika: inspirace

Všechny cítící bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.

Všechny cítící bytosti v důsledku toho volí různé cesty, jak se ke štěští a radosti přiblížit a jak se vystříhat bolesti.

Mnoho cítících bytostí tak činí s ryzím a v podstatě dobrým záměrem, avšak neblahým důsledkem, pokud se v dobré víře fixují na před definovaný a statický ideál a zjišťují přitom, že jej pro jeho ideálnost nejsou s to dosáhnout.

Příběh můry popálené o planoucí lampu. Pokračovat ve čtení „VIDĚT ČLOVĚKA JAKO STROM“

 

Jóga bývá velice často popisována jako cesta. Dává to absolutní smysl! Tedy, odněkud se vychází, ubírat se lze různými směry. Tu a tam se člověk ztratí, zacyklí, unaví, otráví, nadchne, pozbyde něco z původní výbavy, v ledasčem se potrénuje a obohatí, než, pokud jde dobře a má štěstí, postupně dojde ke svému cíli.

A přestože původní cíl jógy tkví v realizaci božské podstaty, je jóga jako taková velice otevřená. To mimochodem představuje její největší výhodu i nevýhodu. Umožňuje těm, kdo po ní s upřímností a otevřeností kráčí, hledat cíle vlastní, pokud jsou alespoň trochu v souladu s jejím étosem. Pokračovat ve čtení „LIMINALITA V PROCESU ZMĚNY“

 

Člověk je neustále v procesu, člověk sám je proces.

Můj osobní proces se poslední půl rok odehrává v mnohovrstevnaté krajině srdce, plné skal, pustin, hustých lesů a temných obzorů, stejně jako tekutého světla, růžové mlhy a zlatých vajec.

Jedna z věcí, kterou se v tomto koutku kosmické školky učím, je nedávat věcem předčasně nějaký rám, neuzavírat pro dočasný klid mysli to, co je z povahy nekonečně otevřené a prožitkově se vymyká přiléhavým jménům z prožitkové konfekce.

Někdy to jde líp, někdy hůř.

Najít v sobě odvahu vstoupit do prostoru tak nekompromisního, jakým je srdce, vyžaduje hodně sil a ochotu riskovat, že navyklé pořádky mohou může zachvátit na dobu neurčitou chaos. Pokračovat ve čtení „ŠKOLA SRDCE“

Jaké jsou ty vůbec nejstarší vzpomínky, které je naše individuální vědomí schopno si vybavit?

Je stav samádhi něčím, co si vlastně pamatujeme?

Co když pocit znovuzrození po meditaci, není zdaleka jen přiléhavá metafora? Pokračovat ve čtení „Amniotický vesmír a základní vzpomínka na jógu“

Hodně z vás se mě mezi dveřmi zvídavě ptá, co jsem vlastně dělala v Moskvě a jaké to bylo.

Tedy, bylo to mocné, Moskva je mastodont a má i svou poetickou tvář a bohatou mimiku.

Nepotkala jsem zde kocoura Behemota z mého oblíbeného románu, ale potkala jsem mnoho jiných, magicky realistických souvislostí mezi městem a lidmi, jógou vnější a vnitřní.

Stejně pestrá byla spleť osobních motivací, která mě sem přivedla. Směsice pragmatických důvodů a zcela iracionálních pohnutek. Pokračovat ve čtení „MOSKVA SÁDHANÁ“