Rubrika: inspirace

Když jsem pročítala rukopis původní knihy, uvědomila jsem si, jak dobrý je to pocit, když náhledy spojené s vlastní minulostí, nelze zcela zpochybnit, jako spíš vnímat jejich zrání, tu ostření, tu měkčení, prohlubování a posun do větší usazenosti, dané zkušeností.

Říkám si – kéž bychom takhle dokázali vnímat celé kontinuum svého života! 

Umět se zasmát vlastní tvrdošíjnosti, dobře míněné zelenáčské umanutosti, pochopit a ustát nezamýšlené přešlapy a zároveň se nebát plné i soucitné odpovědnosti za všechny kroky, které vedly tam, kde se nyní nacházíme. 

Jedním z nejvýraznějších a taky nejmilejších posunů, které jsem zaznamenala, je zjemnění určitých vnitřních nároků, které jsou mi tak nějak z povahy i zářezů osobní historie vlastní.

Tuhle knihu píšu mnohem pomaleji, než bych ráda. Na lavičkách v parcích, v kavárnách, zatímco moje dcera přes den opravdu vzácně spí v kočárku, po nocích na chalupě, zatímco mi nad hlavou na půdě běhají kuny, zkrátka úplně jinak, než jak bych si představovala ideální podmínky pro psaní knihy. 

Podmínění a potenciál jsou de facto měkčí a pružnější označení pro to, co se v tradičním rozměru označuje jako jed a moudrost.

V buddhistické perspektivě jsou tři jedy (triviša) zobrazeny symbolickou cestou jako tři zvířata, která se navzájem honí za vlastními ocasy, a to při samém středu kola života (bhávačakra). Tři jedy jsou leckdy zasazeny ve vnějším kruhovém rámu, jehož jedna polovina je černá a druhá vyvedená bíle. Kruh naznačující celistvost, stejně jako tři zvířata poukazující svým pohybem na vnitřní dynamiku, ledascos napovídá. 

Třemi jedy se míní nevědomost / ignorování podstatného (avidjá / móha) v podobě prasete, připoutanost a žádostivost (rága) v podobě kohouta a nenávist, či odmítání (dvéša) v podobě hada. Tři jedy jsou vykreslením esenciální povahy vzniku, udržování a přenosu utrpení. Jinými slovy ukazují na příčinnou podstatu toho, proč se díky rozličným samsarickým zápletkám neustále navracíme do kola života. 

Uvědomila jsem si, jak mi všechen tenhle neoptimální diskomfort vlastně prospívá. Uvědomila jsem si, jak moc se změnilo mé vnímání vazby mezi podmíněním a potenciálem, která představuje jeden ze základních stavebních kámenů čakra jógy. 

Pokračovat ve čtení „MEZI JEDEM A LÉKEM – O PODMÍNĚNÍ A POTENCIÁLU“

Horní svět nebes, je dimenzí, k níž upíráme svoji pozornost, často až tehdy, když si ve světech dole a uprostřed, nevíme rady.

Je dobré nezapomínat, že modlitba a vztah k bohům / božství, je na vnitřní úrovni invokací toho nejlepšího uvnitř našeho nitra, že je prosbou o vedení z úrovně moudrosti, s pokorou k tomu, že vhledy z vyšších sfér, je třeba postupně naplňovat ve své, tj. lidské úrovni tak, jak zrajeme.

V úrovních mandaly, které odpovídají horním světům se učíme rozlišovat mezi tím, kdy je dobré odevzdat (se) vyšší moci a kdy je třeba se vší zodpovědností jednat a tvořit.

Nezřídka kdy, právě v kontaktu s touto úrovní, kterou můžeme nazývat různě (vyšší já / božské útočiště / kontakt s jidamem v podobě božstva, andělů, nanebevzatých mistrů, siddhů…) zjišťujeme, že to není nutně buď / anebo, ve smyslu podřízení se božskému, anebo jeho vytěsnění, ale spíše cesta pokorné spoluúčasti na velkém mystériu života.

Že odevzdanost a pokora ve vztahu k tomu, co nás přesahuje, nevylučuje osobní úroveň naší akceschopnosti a lidského počínání v životě, ale že ji naopak přirozeně vede a podporuje. Pokračovat ve čtení „HORNÍ SVĚTY – JIDAM / IŠTADÉVATÁ“

 

Pravou podstatou je transparentnost, jasné vyzařování bez zabarvení a prostor.

Slýchám to odmala, slýchám to tisíc let a v toku času se celou dobu snažím přívést mysl domů. Pokračovat ve čtení „Tak akorát“

Budu vám vyprávět příběh.

Možná se skutečně stal, možná ne, možná se děje odvěce a je tak známý, až působí docela neuvěřitelně. Příběh pojednávající o zdání. A zdání, jak možná tušíme, někdy klame.

Sanskrtské slovo mája se překládá tu jako zdání (iluze o skutečné povaze nestálých fenoménů), tu opisem jako proměnlivá síla, tvořící fascinujícím způsobem mnohovrstevnaté kulisy, které obvykle nazýváme realitou.

Samotné výrazy jako je ,,skutečnost / iluze /sen / realita“, jsou pak jen dohodnutými formami, přibližujícími něco, čeho se snažíme prožitkem, či pochopením dotknout.

V manéži malých světů uvnitř velkého světa, pak sdílíme představy a navzájem se utvrzujeme v jejich platnosti, anebo si je naopak vyvracíme. Proč? Mám takové osobní podezření, že je to kvůli jistotě.

Co je vůbec svoboda? Má svůj konec a začátek?

Abychaleneodbíhala od vyprávění.

Řekněme, že tenhle velký-malý příběh je o lidech, kteří zapomněli na své božství.

Anebo o celku, který zapomněl na svoji pospolitost.

O důsledku, který se oddělil od příčiny.

Anebo možná o ztrátě paměti.

Možná je o lenosti.

Pravděpodpobně je také o strachu.

Příběh je o hře na babu, o jednookých králích a studu kolem možnosti otevřít v kraji slepoty oči.

Příběh vypráví o iluzi, že nemůžeme rozumět, bez doslovnosti.

O představě, že se neumíme pohnout bez instrukce.

Ženeumíme nic vytvořit bez návodu.

Příběh je ale také o lásce a obnově důvěry ve vlastní sílu.

O zodpovědnosti ze síly růst.

O možnosti postupně sázet a sdílet sklizené s těmi, co ještě nikdy nestrčili prsty do hlíny, ale sní o stromech a květinách.

Nerada bych byla neskromná, ale tohle vyprávění je dost nadčasové.

Vystupují v něm hrdinové a hrdinky oživující svůj vlastní mýtus, kterému se učí uvěřit.

Občas sestupují do podsvětí, jindy si z vlasů vyčesávají hvězdný prach, někdy pozorují stíny na zdi jeskyně, anebo chodí do práce.

Zažívají bolest i nádheru.

Příběh je o proudu času a řece života. O smyslu, který je skryt těm, kteří rezignují na jeho hledání.

Ten příběh je neukončený a tak bych využila zkratky otázkou:

Jakou postavou v tomhle příběhu o svobodě jsi právě ty?

Barbora Hu

(www.barborahu-yoga.cz)

One Buddha is not enough. (Thich Nhat Hanh)

Text byl napsán pro časopis JógaDNES