Horní světy, jidam / ištadévatá

Horní svět nebes, je dimenzí, k níž upíráme svoji pozornost, často až tehdy, když si ve světech dole a uprostřed, nevíme rady.

Je dobré nezapomínat, že modlitba a vztah k bohům / božství, je na vnitřní úrovni invokací toho nejlepšího uvnitř našeho nitra, že je prosbou o vedení z úrovně moudrosti, s pokorou k tomu, že vhledy z vyšších sfér, je třeba postupně naplňovat ve své, tj. lidské úrovni tak, jak zrajeme.

V úrovních mandaly, které odpovídají horním světům se učíme rozlišovat mezi tím, kdy je dobré odevzdat (se) vyšší moci a kdy je třeba se vší zodpovědností jednat a tvořit.

Nezřídka kdy, právě v kontaktu s touto úrovní, kterou můžeme nazývat různě (vyšší já / božské útočiště / kontakt s jidamem v podobě božstva, andělů, nanebevzatých mistrů, siddhů…) zjišťujeme, že to není nutně buď / anebo, ve smyslu podřízení se božskému, anebo jeho vytěsnění, ale spíše cesta pokorné spoluúčasti na velkém mystériu života.

Že odevzdanost a pokora ve vztahu k tomu, co nás přesahuje, nevylučuje osobní úroveň naší akceschopnosti a lidského počínání v životě, ale že ji naopak přirozeně vede a podporuje. Pokračovat ve čtení „Horní světy, jidam / ištadévatá“

bardická učení – učení liminality a kulturní apropriace

 

Klíčovou součástí tibetské tantry, je učení o proměnné a nestálé povaze bytí, které přirozeně vede k přemýšlení nad tím, jak se na jedné straně s pomíjivostí vypořádat, jak ji přijmout a zároveň v ní, či dokonce skrze ni, mířit k hlubšímu smyslu této věčné přeměny.

Samozřejmě, že nejde výhradně o tibetskou, ani tantrickou perspektivu.

Buddhistická nauka, obohacená lokálními systémy víry, navíc v kontextu drsné a majestátní krajiny, ovlivňující v každém detailu velice citelně životy jejích obyvatel, zformovala učení o životě a smrti a jejich těsné provázanosti.

Toto učení má univerzální charakter, avšak je zasazeno do rámu specifické symboliky a ikonografie, které pro nás nemusejí být snadno srozumitelné. Pokračovat ve čtení „bardická učení – učení liminality a kulturní apropriace“

MYTOLOGIE SVOBODY: GO WITH THE FLOW, OR…

Budu vám vyprávět příběh.

Možná se skutečně stal, možná ne, možná se děje odvěce a je tak známý, až působí docela neuvěřitelně. Příběh pojednávající o zdání. A zdání, jak možná tušíme, někdy klame.

Sanskrtské slovo mája se překládá tu jako zdání (iluze o skutečné povaze nestálých fenoménů), tu opisem jako proměnlivá síla, tvořící fascinujícím způsobem mnohovrstevnaté kulisy, které obvykle nazýváme realitou.

Samotné výrazy jako je ,,skutečnost / iluze /sen / realita“, jsou pak jen dohodnutými formami, přibližujícími něco, čeho se snažíme prožitkem, či pochopením dotknout.

V manéži malých světů uvnitř velkého světa, pak sdílíme představy a navzájem se utvrzujeme v jejich platnosti, anebo si je naopak vyvracíme. Proč? Mám takové osobní podezření, že je to kvůli jistotě.

Co je vůbec svoboda? Má svůj konec a začátek?

Abychaleneodbíhala od vyprávění.

Řekněme, že tenhle velký-malý příběh je o lidech, kteří zapomněli na své božství.

Anebo o celku, který zapomněl na svoji pospolitost.

O důsledku, který se oddělil od příčiny.

Anebo možná o ztrátě paměti.

Možná je o lenosti.

Pravděpodpobně je také o strachu.

Příběh je o hře na babu, o jednookých králích a studu kolem možnosti otevřít v kraji slepoty oči.

Příběh vypráví o iluzi, že nemůžeme rozumět, bez doslovnosti.

O představě, že se neumíme pohnout bez instrukce.

Ženeumíme nic vytvořit bez návodu.

Příběh je ale také o lásce a obnově důvěry ve vlastní sílu.

O zodpovědnosti ze síly růst.

O možnosti postupně sázet a sdílet sklizené s těmi, co ještě nikdy nestrčili prsty do hlíny, ale sní o stromech a květinách.

Nerada bych byla neskromná, ale tohle vyprávění je dost nadčasové.

Vystupují v něm hrdinové a hrdinky oživující svůj vlastní mýtus, kterému se učí uvěřit.

Občas sestupují do podsvětí, jindy si z vlasů vyčesávají hvězdný prach, někdy pozorují stíny na zdi jeskyně, anebo chodí do práce.

Zažívají bolest i nádheru.

Příběh je o proudu času a řece života. O smyslu, který je skryt těm, kteří rezignují na jeho hledání.

Ten příběh je neukončený a tak bych využila zkratky otázkou:

Jakou postavou v tomhle příběhu o svobodě jsi právě ty?

Barbora Hu

(www.barborahu-yoga.cz)

One Buddha is not enough. (Thich Nhat Hanh)

Text byl napsán pro časopis JógaDNES

Rozhovor pátý: ALITA ZAURAK: AŽ SE VŠE POSTUPNĚ SPOJÍ V JEDINÝ CELEK

 

ALITA ZAURAK

– astrologie je její životní prací a nejlepší přítelkyní, která jí pomáhá kráčet na cestě Ducha

– věnuje se astrologickému poradenství, přednáší, publikuje

– léta se také věnuje průvodcovství na cestách a poutích po posvátných místech jižní a jihovýchodní Asie

– jako zrozenkyně ve znamení býka, ráda ztvárňuje vize a vhledy do mandal a obrazů

web: www.alitazaurak.cz Pokračovat ve čtení „Rozhovor pátý: ALITA ZAURAK: AŽ SE VŠE POSTUPNĚ SPOJÍ V JEDINÝ CELEK“