Rubrika: vše

Jako dospívající a náctiletá, jsem svoji mysl přestěhovala na Kailáš. 

Moje tělo i psychická zralost ovšem zůstaly dole.  A spíš než u základního tábora výstupu na Everest, někde u Rákšastálu, jezera démonů. Tedy tam, kde to není zcela hostinné a kam se obvykle zapovídá chodit. Psychologickou analogií jezera démonů, je osobní stín.

Co se touhle úvodní metaforou snažím vystihnout, je to, že jsem se s ušlechtilým potenciálem jógového učení, které mě doprovází už přes půlku mého stávajícího života, potkala v čase dosti značné a potencionálně fatální vnitřní a vnější rozbitosti. 

Bylo mi zhruba čtrnáct, uvnitř jsem byla malá a s ohledem na rodinné okolnosti, jsem musela být navenek velká. Jak už to tak bývá, duše, co na vše nahlíží širokoúhlým objektivem, zaťala zuby, ale moje psychosomatická vrstva, tohle zatnutí nevydržela a u mě se tak rozvinula mentální anorexie a deprese. 

Pokračovat ve čtení „MOJE HLAVA SE PŘESTĚHOVALA NA KAILÁŠ, TĚLO ZŮSTALO U JEZERA DÉMONŮ“

V přístupu, z něhož vycházím a který má své kořeny zapuštěné na jedné straně v tantrické józe a na truhé straně v transpersonální psychologii, je velký obraz života i jeho zmenšenina v podobě osobní cesty, nezřídkakdy přirovnáván k mandale. 

Tedy k více, či méně integrovanému celku, který je organizovaný kolem středu a v jehož rámci panují mnohavrstevnaté vztahy, řízené silou, vedoucí k vyrovnání a sjednocení. 

Přiznejme si, že to na tantru zní vcelku optimisticky! 

Pokračovat ve čtení „JÓGA A MEDITACE JAKO TRANSFORMACE STARÝCH VZORCŮ“

Jako lidé západního střihu, máme přirozenou tendenci zažívat velké nadšení a také nemalou úzkost kolem nových začátků i blížících se konců. 

Je to zcela pochopitelné, protože naše myšlení se většinou pohybuje na lineární běžecké dráze v představě, že se vše uvnitř i kolem nás, děje od-do, mezi startem a cílem. 

Nadšení a úzkost jsou vlastně jinak vyjádřením pnutí duality. 

Je tady touha a je tady odpor, které udržují naši mysl (a skrze ni i naši energii) na zmíněné běžecké dráze. 

Tantrický pohled hledá mezi začátky a konci vztah. Zajímá se hlavně o to, co je mezi nimi a jaké možnosti vznikají díky jejich spojení. 

Jaká úleva, že součástí tohoto učení, je také poznání, že nemusíme doběhnout první, ani být nejrychlejší! Jaká moudrost, uložená ve vědomí, že neběžíme poprvé a patrně ani naposled. A že trénujeme, i když jsme zcela v klidu, nebo vyběhneme z nalajnované trasy a chvíli bloudíme. 

Vítejte v bardo józe.

Pokračovat ve čtení „TANTRICKÉ BARDO – MEZI KONCI A ZAČÁTKY“

Tantrickou nauku lze navzdory (a možná právě díky) její mnohovrstevnatosti definovat jako učení o vztazích.

Vysokého s nízkým, osobního s nadosobním, dočasného s věčným, temného se světlým, zastřeného s jasným, nazřeného s žitým.

Jedním z důležitých vztahů, které tantra definuje, je vztah mezi tzv. absolutní a relativní úrovní.

Tou první se míní existenciální rozměr, mohli bychom také říci ,,velký smysl” toho, proč se nacházíme zapletení v soukolí samsáry a jaký zde máme úkol z hlediska dlouhodobosti. 

Tu ovšem dobře rámuje dimenze osobního života a tedy druhé, tzv. relativní úrovně.

Představte si, jak v rozlehlé a otevřené krajině, kdekoliv na této planetě, lehce zakloníte hlavu kdesi v jednom z možných středů obrovského vesmíru se zahledíte na temné a hvězdami zářící tělo kosmu. Dívate se z konkrétního místa, s určitým postojem, perspektivou, naladěním a pochopením. Jste nedílnou součástí toho, nač se díváte, přesto vás pravděpodobně zaplaví úžas nad velikostí i jistou záhadostí toho, co vás přesahuje a zároveň prostupuje.

Stojíte zde se svým ztělesněným malým řádem i chaosem uprostřed čehosi, co žije stejnými principy, jen v mnohem větších rozměrech, cyklech a vazbách.

To je základní vztah mezi absolutní a relativní úrovní.

Pokračovat ve čtení „I TY JSI TAM, A TAM JE ZDE“