Rubrika: vše

V přístupu, z něhož vycházím a který má své kořeny zapuštěné na jedné straně v tantrické józe a na truhé straně v transpersonální psychologii, je velký obraz života i jeho zmenšenina v podobě osobní cesty, nezřídkakdy přirovnáván k mandale. 

Tedy k více, či méně integrovanému celku, který je organizovaný kolem středu a v jehož rámci panují mnohavrstevnaté vztahy, řízené silou, vedoucí k vyrovnání a sjednocení. 

Přiznejme si, že to na tantru zní vcelku optimisticky! 

Pokračovat ve čtení „JÓGA A MEDITACE JAKO TRANSFORMACE STARÝCH VZORCŮ“

Jako lidé západního střihu, máme přirozenou tendenci zažívat velké nadšení a také nemalou úzkost kolem nových začátků i blížících se konců. 

Je to zcela pochopitelné, protože naše myšlení se většinou pohybuje na lineární běžecké dráze v představě, že se vše uvnitř i kolem nás, děje od-do, mezi startem a cílem. 

Nadšení a úzkost jsou vlastně jinak vyjádřením pnutí duality. 

Je tady touha a je tady odpor, které udržují naši mysl (a skrze ni i naši energii) na zmíněné běžecké dráze. 

Tantrický pohled hledá mezi začátky a konci vztah. Zajímá se hlavně o to, co je mezi nimi a jaké možnosti vznikají díky jejich spojení. 

Jaká úleva, že součástí tohoto učení, je také poznání, že nemusíme doběhnout první, ani být nejrychlejší! Jaká moudrost, uložená ve vědomí, že neběžíme poprvé a patrně ani naposled. A že trénujeme, i když jsme zcela v klidu, nebo vyběhneme z nalajnované trasy a chvíli bloudíme. 

Vítejte v bardo józe.

Pokračovat ve čtení „TANTRICKÉ BARDO – MEZI KONCI A ZAČÁTKY“

Tantrickou nauku lze navzdory (a možná právě díky) její mnohovrstevnatosti definovat jako učení o vztazích.

Vysokého s nízkým, osobního s nadosobním, dočasného s věčným, temného se světlým, zastřeného s jasným, nazřeného s žitým.

Jedním z důležitých vztahů, které tantra definuje, je vztah mezi tzv. absolutní a relativní úrovní.

Tou první se míní existenciální rozměr, mohli bychom také říci ,,velký smysl” toho, proč se nacházíme zapletení v soukolí samsáry a jaký zde máme úkol z hlediska dlouhodobosti. 

Tu ovšem dobře rámuje dimenze osobního života a tedy druhé, tzv. relativní úrovně.

Představte si, jak v rozlehlé a otevřené krajině, kdekoliv na této planetě, lehce zakloníte hlavu kdesi v jednom z možných středů obrovského vesmíru se zahledíte na temné a hvězdami zářící tělo kosmu. Dívate se z konkrétního místa, s určitým postojem, perspektivou, naladěním a pochopením. Jste nedílnou součástí toho, nač se díváte, přesto vás pravděpodobně zaplaví úžas nad velikostí i jistou záhadostí toho, co vás přesahuje a zároveň prostupuje.

Stojíte zde se svým ztělesněným malým řádem i chaosem uprostřed čehosi, co žije stejnými principy, jen v mnohem větších rozměrech, cyklech a vazbách.

To je základní vztah mezi absolutní a relativní úrovní.

Pokračovat ve čtení „I TY JSI TAM, A TAM JE ZDE“

Například sanskrtská abeceda (dévanágarí, doslova písmo bohů), je ve své podstatě růžencem posvátných zvuků, jejichž vazby a rezonance, tvoří v perspektivě starých ršijů   stavební prvky kosmické kreativity. 

Samohlásky (svara

), představují nekonečnou povahu vědomí (v šaivických směrech tantry, spojovaného se Šivou), zatímco souhlásky (vjandžanáni), symbolizují kreativní manifestaci energie (spojovanou se Šakti). 

Podobně, jako v pozdější buddhistické tantře, stojí na pozadí veškerého bytí živý vztah mezi vědomím, které ve stavu absolutní abstrakce, nemůže poznat samo sebe a energií, která umožňuje reflexi a projev. 

Ne náhodou hovoří mnoho mystických systémů o božském stvoření metaforou ,,slova” a ne nadarmo se plodná vazba mezi Šivou a Šakti, často popisuje sexuální obrazotvorností. 

Šiva potřebuje vniknout do esence Šakti, aby ji ,,oplodnil” a skrze její schopnost manifestovat, pak mohl být svědkem porodu vlastní esence.

Pokračovat ve čtení „Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY“