I TY JSI TAM, A TAM JE ZDE

Tantrickou nauku lze navzdory (a možná právě díky) její mnohovrstevnatosti definovat jako učení o vztazích.

Vysokého s nízkým, osobního s nadosobním, dočasného s věčným, temného se světlým, zastřeného s jasným, nazřeného s žitým.

Jedním z důležitých vztahů, které tantra definuje, je vztah mezi tzv. absolutní a relativní úrovní.

Tou první se míní existenciální rozměr, mohli bychom také říci ,,velký smysl” toho, proč se nacházíme zapletení v soukolí samsáry a jaký zde máme úkol z hlediska dlouhodobosti. 

Tu ovšem dobře rámuje dimenze osobního života a tedy druhé, tzv. relativní úrovně.

Představte si, jak v rozlehlé a otevřené krajině, kdekoliv na této planetě, lehce zakloníte hlavu kdesi v jednom z možných středů obrovského vesmíru se zahledíte na temné a hvězdami zářící tělo kosmu. Dívate se z konkrétního místa, s určitým postojem, perspektivou, naladěním a pochopením. Jste nedílnou součástí toho, nač se díváte, přesto vás pravděpodobně zaplaví úžas nad velikostí i jistou záhadostí toho, co vás přesahuje a zároveň prostupuje.

Stojíte zde se svým ztělesněným malým řádem i chaosem uprostřed čehosi, co žije stejnými principy, jen v mnohem větších rozměrech, cyklech a vazbách.

To je základní vztah mezi absolutní a relativní úrovní.

Pokračovat ve čtení „I TY JSI TAM, A TAM JE ZDE“

ELEMENT OHNĚ, PADMOVSKÁ RODINA, DOMINANCE MANIPÚRY

Oheň je stravující silou transformace, která je těkavá, pohlcující, snadno se šířící i odlehčující. Přestože v naší kulturní nice jsou nám bližší očisty a iniciace vodou, představuje oheň v mnoha kulturách silně očistný element. Tedy ne ve smyslu, že bychom do něj vstupovali, ale spíše mu lze odevzdat to, co již neslouží.

Vzpomínám si na silnou atmosféru přechodového rituálu, na konci jednoho z modulů výcviku v holotropním dýchání, který několik let zpět, proběhl v Rakousku, v areálu středověkého hradu. Po intenzivním týdnu sebezkušenosti, jsme ve skupině asi padesáti lidí, v mrazivé listopadové noci, vytvořili na nádvoří obrovský oheň, do kterého jsme za zvuku nativních bubnů, které přivezli američtí facilitátoři, do ohně jeden po druhém vhazovali papírové svitky, v nichž jsme formulovali, od čeho se máme záměr očistit, co přeměnit a co odevzdat. Oči skupiny byly planoucím svědkem našich osobních intencí předaných ohni. Na mém papírku bylo přání přeměnit strach v dobrou odvahu projít důležitou životní změnou.

Pokračovat ve čtení „ELEMENT OHNĚ, PADMOVSKÁ RODINA, DOMINANCE MANIPÚRY“

Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY

Například sanskrtská abeceda (dévanágarí, doslova písmo bohů), je ve své podstatě růžencem posvátných zvuků, jejichž vazby a rezonance, tvoří v perspektivě starých ršijů   stavební prvky kosmické kreativity. 

Samohlásky (svara), představují nekonečnou povahu vědomí (v šaivických směrech tantry, spojovaného se Šivou), zatímco souhlásky (vjandžanáni), symbolizují kreativní manifestaci energie (spojovanou se Šakti). 

Podobně, jako v pozdější buddhistické tantře, stojí na pozadí veškerého bytí živý vztah mezi vědomím, které ve stavu absolutní abstrakce, nemůže poznat samo sebe a energií, která umožňuje reflexi a projev. 

Ne náhodou hovoří mnoho mystických systémů o božském stvoření metaforou ,,slova” a ne nadarmo se plodná vazba mezi Šivou a Šakti, často popisuje sexuální obrazotvorností. 

Šiva potřebuje vniknout do esence Šakti, aby ji ,,oplodnil” a skrze její schopnost manifestovat, pak mohl být svědkem porodu vlastní esence.

Pokračovat ve čtení „Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY“

ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!

V moment kdy píšu tyhle řádky, sedím ve světnici roubené chalupy v podkrkonoší, staré víc, než dvě stě let.

Je to stavení ze dřeva a kamene, které se spolu s léty a generacemi lidí, co zde odžili něco svého času, lehce svezlo s mírným svahem, na kterém stojí.

Má svoji základní pevnost a odolnost, se kterou čelí změnám vnějšího i vnitřního prostředí. Jeden by si řekl, je to jen dům, ale byla by to pouze část pravdy, v mnohem větším rámu bytostně propojených vlivů a vnitřních vztahů.

Obrazovka mého zastaralého Macintoshe, v porovnání se svíčkou z včelího vosku, co mám vedle sebe na stole, v pološeru nepříjemně září.

Zatímco jedna úroveň zářnosti mi vitalitu lehce, ba citelně odebírá, druhá ji vrací skromně zpět. 

A tak je to se vším, co si svojí zářností a způsobem jejího uplatnění skrze vědomí, drží místo v samsáře.

Pokračovat ve čtení „ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!“

SAMSÁRA JE NIRVÁNA

Mám ráda jazyk.

Nemyslím teď jen svalový orgán dutiny ústní, který je geniálním nástrojem pro líbání a artikulaci, ale (mimochodem) také hlavním a možná vlastně jediným svalem, o který dávní jógini, jevili větší zájem, tedy nakolik můžeme alespoň vyvozovat z toho, co se dochovalo v textech. 

Ten taky. 

Ostatně, co bychom si bez něj počali s takovou khéčari mudrou!

Svého času na univerzitě, jsem se věnovala studiu jazykovědného oboru. 

Rovnou se přiznám k tomu, že vášní pro všechny možné kategorie hlásek, modelů, anebo klasifikací jazykových rodin, jsem za těch pět let úplně nevzplanula. 

Co mě ale bavilo celou dobu, byla taková psycho, socio, anebo etnolingvistika. 

Disciplíny, které se dívají do skrytého a přeneseného významu za formou a vyzněním.

To máte skoro jako v ásaně. 

Je zde nějaký tvar, jeho obvyklé použití, umístění v kontextu a v ideálním případě i obsah, který má něco jemnějšího zprostředkovávat.

A je zde tolik proměnných!

Pokračovat ve čtení „SAMSÁRA JE NIRVÁNA“