Cvičení sebe v józe není totéž jako cvičení jógy, byť se obě věci mohou navzájem potkat. Třeba tehdy, je-li ásanová praxe prováděna skutečně bděle, bez lpění a nabubřelosti, bez pocitů nedostatečnosti nebo přílišných očekávání. V situaci, kdy pozice těla odrážejí vnitřní postoje, a jejich zdokonalováním, jsou přetvářeny i některé škodlivé mentální vzorce.
Je tu podzim. Takový jaký je.
Pokračovat ve čtení „POZDIMNÍ PRAXE – NEKONZERVUJME, CO NEZVLÁDNEME POZDĚJI ZPRACOVAT“
Hned na začátek se musím přiznat. K posunu vlastní praxe, neb opravdu nemám ráda titulky typu „Tři body, které vám změní život / Sedm pravd, ze kterých vzejde osvícení / Pět lží ze kterých vzejde posvícení“. A přece vám jeden – teď a tady, pokoutně vzhledem k vlastním (úhybným) návykům servíruji. Změna! O tu právě jde.
Pokračovat ve čtení „DESET VĚCÍ, KTERÝMI MŮŽETE POSUNOUT SVOJI JÓGOVOU PRAXI“
Jistě jste to zažili na vlastní kůži (eventuálně sval, kloub nebo dokonce žlázu s vnitřní sekrecí) – v průběhu praxe té či oné jógové pozice, se dostavila emoce. Možná celý roj emocí, které jste v dané chvíli nestačili pojmenovat, ani pojmout. Ásana se bez varování rozšířila z protahování a zpevňování čehosi pod povrchem, na uvolňování a proudění něčeho v hloubi naší psýchy. Jógové pozice někdy vnímáme povrchně, a důkladněji propracováváme pouze techniku jejich provedení. Co ale může být za nimi, a jak to případně objevit?
Guru je učitel, znalec cesty, po které sám kráčí, několik (anebo dost) kroků před vámi. Učitel, který se ohlíží aby vám pomohl s mapou, ve které se učíte sami značku po značce číst. Guru je skromný mudrc, který ví, že nemůže učit, toho, kdo se učit ani nechce. Na Západě máme k tomuto slovu trochu (a do značné míry i oprávněně) jistý despekt. Guru by neměl být svátostí navoněný dogmatik s egem objemným, jako vlastní bankovní účet. Guru by měl být především moudrý a šlechetný člověk se silnou osobní zkušeností. Anebo něco úplně jiného?