Léto je v našich geografických podmínkách obdobím, kdy je nejvíce světla a tepla. Tedy, zatím.

V následujících několika odstavcích se nedočtete, jak upravit svoji ásanovou praxi v horkých měsících nebo jak docílit ochlazení organismu, skrze dýchání přes ruličku z vlastního jazyka, ani vysvětlení, proč je třeba přes léto ještě více dbát na pitný režim. Všechno to jsou bezesporu smysluplné a důležité informace, ale jsem si jistá, že je najdete na dalších stránkách časopisu nebo v hlubokých mořích internetových memů. Zamyslíme se nad světlem, sluncem a teplem jako metaforou.

Osvícení neslibuji, ale mohlo by nám v některých ohledech, alespoň trochu svitnout.

Pokračovat ve čtení „Prakáš: světlo“

V posledních pár týdnech a měsících se mi stává, že se tu a tam setkám se steskem nebo povzdechnutím nad současnou podobou ,,jógového světa“, ze strany kamarádů lektorů,  lidí, které potkávám na seminářích nebo v běžné výuce.

Fakt je, že dříve jsem si co čas vzdychla i já sama, jindy jsem povzdechnutí v rámci vnitřního monologu, alternovala i ostřejší formou, ne úplně sattvické kvality.

Fakt je i to, že už danou věc v posledních týdnech a měsících moc nedělám, protože si myslím, že nic jako jógový svět reálně neexistuje. Pokračovat ve čtení „Zatímco nic, jako jógový svět neexistuje“

Jedna z prvních a pro mě zásadních srážek s indickou filosofií u mě nastala mnohem dřív, než ve vysokoškolské škamně.

Pamatuji si to docela přesně. Byl podzim, byla sobota (možná i neděle) a já stála jako mnoho jiných sobot nebo nedělí v zadním koutě antikvariátu ve Valentinské ulici na starém městě.

Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct a v rukách jsem žmoulala ochmatané upanišady. Samotné mi to dneska zní až magicky, ale rozhovor Uddálaka Aruniho s jeho synkem Švétakétuem, na kterém onehdá zaparkoval můj, po myšlenkové exotice hladovějící, pubertální zrak, mě v různých situacích, pronásleduje až do dneška. Pokračovat ve čtení „TAT TVAM ASI: TO JSI TY!“

Na úvod tohoto článku vás uvedu do kontextu ve kterém jej píši.

Motolská nemocnice, třetí den pobytu. 

Tentokrát medicínské intervenci nepodlehla moje osobní matérie (zašitá a hezky zhojená  poměrně nedávno), jsem tu se svým čtyřletým synem.

Tadeášek je po operaci, vše dopadlo dobře a já jsem zase pro jednou zaplavená pocitem vděčnosti životu. Pokračovat ve čtení „Jógová facilitace: kontakt s vnitřním zdrojem v momentech krize“