/ úvodní pohádka /
Stella a Olbram byli souzrozenci.
Olbram i Stella měli rádi zmrzlinu, obrázkové knížky s jaguáry, jeleny a draky a taky dobrodružství v lese.
Krom toho měli oba ještě jednu oblíbenou věc – byly to hvězdné roje!
Hvězdné roje jsou vskutku parádní podívaná!
Vypadá to, jakoby si hvězdy hrály na včely a honily se napříč černí noční oblohy. Pokračovat ve čtení „JÓGÁTKY: CESTA DO (VNITŘNÍHO) VESMÍRU“
„Symboly jsou důležitými složkami našeho duševního ustrojení a významnými silami utvářejícími lidskou společnost, které nelze vyhladit, aniž by došlo k významným ztrátám.
Tam, kde jsou potlačovány nebo opomíjeny, jejich specifická energie zmizí v nevědomí, což má nepředvídatelné důsledky.
Psychická energie, jež se takto zdánlivě ztratila, ve skutečnosti slouží k oživení a posílení všeho, co je v nevědomí primární – tendence, které snad do té doby neměly možnost se projevit, anebo jim alespoň nebylo dovoleno v našem nevědomí neomezeně existovat.“
(Carl Gustav Jung: Člověk a jeho symboly)
Pokračovat ve čtení „MEZI SVĚTLEM A TMOU – POZICE SYMBOLU V JÓZE“
Všechny cítící bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.
Všechny cítící bytosti v důsledku toho volí různé cesty, jak se ke štěští a radosti přiblížit a jak se vystříhat bolesti.
Mnoho cítících bytostí tak činí s ryzím a v podstatě dobrým záměrem, avšak neblahým důsledkem, pokud se v dobré víře fixují na před definovaný a statický ideál a zjišťují přitom, že jej pro jeho ideálnost nejsou s to dosáhnout.
Příběh můry popálené o planoucí lampu. Pokračovat ve čtení „VIDĚT ČLOVĚKA JAKO STROM“
Sedím na pařezu na zahradě. Přemýšlím o čem psát. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon uvnitř. Ne, to už zabral Kant ji, so I can’t.
K psaní mi svítí obrazovka a pár hvězd, které nespolklo světlo aglomerace. Jsem za ně vděčná, stejně jako za spoustu dalších věcí. Pokračovat ve čtení „VDĚČNOST JAKO AUTORITA VĚČNÉHO DOSTATKU“
Jóga bývá velice často popisována jako cesta. Dává to absolutní smysl! Tedy, odněkud se vychází, ubírat se lze různými směry. Tu a tam se člověk ztratí, zacyklí, unaví, otráví, nadchne, pozbyde něco z původní výbavy, v ledasčem se potrénuje a obohatí, než, pokud jde dobře a má štěstí, postupně dojde ke svému cíli.
A přestože původní cíl jógy tkví v realizaci božské podstaty, je jóga jako taková velice otevřená. To mimochodem představuje její největší výhodu i nevýhodu. Umožňuje těm, kdo po ní s upřímností a otevřeností kráčí, hledat cíle vlastní, pokud jsou alespoň trochu v souladu s jejím étosem. Pokračovat ve čtení „LIMINALITA V PROCESU ZMĚNY“