V úvodní části této knihy, jsem zmínila, že kumulaci poznatků o jemné energetice zasahující do fungování těla i psýché, zakotvili ve svých nativních tradicích příslušníci mnoha světových kultur. Proč tomu tak je, si lze vykládat v zásadě třemi základními přístupovými hledisky.
Pokračovat ve čtení „ČAKRY PERSPEKTIVOU DIFUSIONISMU, PARALELISMU A TRANSPERSONÁLNÍHO HLEDISKA“Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY
Například sanskrtská abeceda (dévanágarí, doslova písmo bohů), je ve své podstatě růžencem posvátných zvuků, jejichž vazby a rezonance, tvoří v perspektivě starých ršijů stavební prvky kosmické kreativity.
Samohlásky (svara), představují nekonečnou povahu vědomí (v šaivických směrech tantry, spojovaného se Šivou), zatímco souhlásky (vjandžanáni), symbolizují kreativní manifestaci energie (spojovanou se Šakti).
Podobně, jako v pozdější buddhistické tantře, stojí na pozadí veškerého bytí živý vztah mezi vědomím, které ve stavu absolutní abstrakce, nemůže poznat samo sebe a energií, která umožňuje reflexi a projev.
Ne náhodou hovoří mnoho mystických systémů o božském stvoření metaforou ,,slova” a ne nadarmo se plodná vazba mezi Šivou a Šakti, často popisuje sexuální obrazotvorností.
Šiva potřebuje vniknout do esence Šakti, aby ji ,,oplodnil” a skrze její schopnost manifestovat, pak mohl být svědkem porodu vlastní esence.
Pokračovat ve čtení „Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY“HISTORICKÉ OKÉNKO, ANEB PROČ JE PROBLEMATICKÉ ŘÍKAT ÚHRNĚ JÓGA A TANTRA
Kapitola 1.1. (ukázka z připravované knihy Čakra mandala)
Pro zjednodušení budu v této knize často užívat pojmy – jóga, tantra, anebo tantrická jóga.
A právě s přílišným zjednodušením, je často vcelku problém, stejně, jako na straně druhé, s přílišnou složitostí.
Je dobré nezapomínat, že obecné, vychází vždy ze součtu konkrétního a že kulturní a společenské fenomény, kterými duchovní nauky a praxe bezpochyby jsou se vyvíjejí a proměňují v čase a prostoru. V Indii, která byla odvěce kulturou velmi kontaktní a tranzitní, rozvíjející se navíc na obrovském území, platí toto násobně. Jóga i tantra není v dějinné perspektivě fenoménem ryze indickým, ale spíše jihoasijským, s přesahem do centrální i východní Asie.
Pokud chceme mluvit o józe, je důležité vnímat, že nejde pouze o doktrínu, spojenou s Pataňdžaliho šástrou, tak, jak se často a bohužel velmi omezeně, učí v soudobých školách pro lektory.
Termín jóga se skutečně objevuje už v prapočátku duchovně-literární historie védských sbírek, avšak ve zcela jiném významu, než jaký nese ve středověké verzi hatha jógy, silně ovlivněné tantrismem, či v moderních a postmoderních mutacích, které odrážejí tak nějak všechno dohromady.
Rané nauky mají z většiny dualistický charakter, což znamená, že podobně jako sánkhja, která zásadně ovlivnila Pataňdžaliho verzi jógy a také rané upanišady, oddělují ducha od hmoty, přičemž právě duch, představuje hlavní předmět zájmu, k němuž se narozdíl od těla, vztahuje i záměr, týkající se osvobození.
Zásadnější změna přišla až podstatně později a děla se postupně, na různých místech, navíc různým způsobem.
Pokračovat ve čtení „HISTORICKÉ OKÉNKO, ANEB PROČ JE PROBLEMATICKÉ ŘÍKAT ÚHRNĚ JÓGA A TANTRA“ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!
V moment kdy píšu tyhle řádky, sedím ve světnici roubené chalupy v podkrkonoší, staré víc, než dvě stě let.
Je to stavení ze dřeva a kamene, které se spolu s léty a generacemi lidí, co zde odžili něco svého času, lehce svezlo s mírným svahem, na kterém stojí.
Má svoji základní pevnost a odolnost, se kterou čelí změnám vnějšího i vnitřního prostředí. Jeden by si řekl, je to jen dům, ale byla by to pouze část pravdy, v mnohem větším rámu bytostně propojených vlivů a vnitřních vztahů.
Obrazovka mého zastaralého Macintoshe, v porovnání se svíčkou z včelího vosku, co mám vedle sebe na stole, v pološeru nepříjemně září.
Zatímco jedna úroveň zářnosti mi vitalitu lehce, ba citelně odebírá, druhá ji vrací skromně zpět.
A tak je to se vším, co si svojí zářností a způsobem jejího uplatnění skrze vědomí, drží místo v samsáře.
Pokračovat ve čtení „ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!“SAMSÁRA JE NIRVÁNA
Mám ráda jazyk.
Nemyslím teď jen svalový orgán dutiny ústní, který je geniálním nástrojem pro líbání a artikulaci, ale (mimochodem) také hlavním a možná vlastně jediným svalem, o který dávní jógini, jevili větší zájem, tedy nakolik můžeme alespoň vyvozovat z toho, co se dochovalo v textech.
Ten taky.
Ostatně, co bychom si bez něj počali s takovou khéčari mudrou!
Svého času na univerzitě, jsem se věnovala studiu jazykovědného oboru.
Rovnou se přiznám k tomu, že vášní pro všechny možné kategorie hlásek, modelů, anebo klasifikací jazykových rodin, jsem za těch pět let úplně nevzplanula.
Co mě ale bavilo celou dobu, byla taková psycho, socio, anebo etnolingvistika.
Disciplíny, které se dívají do skrytého a přeneseného významu za formou a vyzněním.
To máte skoro jako v ásaně.
Je zde nějaký tvar, jeho obvyklé použití, umístění v kontextu a v ideálním případě i obsah, který má něco jemnějšího zprostředkovávat.
A je zde tolik proměnných!
Pokračovat ve čtení „SAMSÁRA JE NIRVÁNA“