VIDĚT ČLOVĚKA JAKO STROM

Všechny cítící bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.

Všechny cítící bytosti v důsledku toho volí různé cesty, jak se ke štěští a radosti přiblížit a jak se vystříhat bolesti.

Mnoho cítících bytostí tak činí s ryzím a v podstatě dobrým záměrem, avšak neblahým důsledkem, pokud se v dobré víře fixují na před definovaný a statický ideál a zjišťují přitom, že jej pro jeho ideálnost nejsou s to dosáhnout.

Příběh můry popálené o planoucí lampu. Pokračovat ve čtení „VIDĚT ČLOVĚKA JAKO STROM“

LIMINALITA V PROCESU ZMĚNY

 

Jóga bývá velice často popisována jako cesta. Dává to absolutní smysl! Tedy, odněkud se vychází, ubírat se lze různými směry. Tu a tam se člověk ztratí, zacyklí, unaví, otráví, nadchne, pozbyde něco z původní výbavy, v ledasčem se potrénuje a obohatí, než, pokud jde dobře a má štěstí, postupně dojde ke svému cíli.

A přestože původní cíl jógy tkví v realizaci božské podstaty, je jóga jako taková velice otevřená. To mimochodem představuje její největší výhodu i nevýhodu. Umožňuje těm, kdo po ní s upřímností a otevřeností kráčí, hledat cíle vlastní, pokud jsou alespoň trochu v souladu s jejím étosem. Pokračovat ve čtení „LIMINALITA V PROCESU ZMĚNY“

ŠKOLA SRDCE

 

Člověk je neustále v procesu, člověk sám je proces.

Můj osobní proces se poslední půl rok odehrává v mnohovrstevnaté krajině srdce, plné skal, pustin, hustých lesů a temných obzorů, stejně jako tekutého světla, růžové mlhy a zlatých vajec.

Jedna z věcí, kterou se v tomto koutku kosmické školky učím, je nedávat věcem předčasně nějaký rám, neuzavírat pro dočasný klid mysli to, co je z povahy nekonečně otevřené a prožitkově se vymyká přiléhavým jménům z prožitkové konfekce.

Někdy to jde líp, někdy hůř.

Najít v sobě odvahu vstoupit do prostoru tak nekompromisního, jakým je srdce, vyžaduje hodně sil a ochotu riskovat, že navyklé pořádky mohou může zachvátit na dobu neurčitou chaos. Pokračovat ve čtení „ŠKOLA SRDCE“