Hned na začátek se musím přiznat. K posunu vlastní praxe, neb opravdu nemám ráda titulky typu „Tři body, které vám změní život / Sedm pravd, ze kterých vzejde osvícení / Pět lží ze kterých vzejde posvícení“. A přece vám jeden – teď a tady, pokoutně vzhledem k vlastním (úhybným) návykům servíruji. Změna! O tu právě jde.
Pokračovat ve čtení „DESET VĚCÍ, KTERÝMI MŮŽETE POSUNOUT SVOJI JÓGOVOU PRAXI“
Jistě jste to zažili na vlastní kůži (eventuálně sval, kloub nebo dokonce žlázu s vnitřní sekrecí) – v průběhu praxe té či oné jógové pozice, se dostavila emoce. Možná celý roj emocí, které jste v dané chvíli nestačili pojmenovat, ani pojmout. Ásana se bez varování rozšířila z protahování a zpevňování čehosi pod povrchem, na uvolňování a proudění něčeho v hloubi naší psýchy. Jógové pozice někdy vnímáme povrchně, a důkladněji propracováváme pouze techniku jejich provedení. Co ale může být za nimi, a jak to případně objevit?
Guru je učitel, znalec cesty, po které sám kráčí, několik (anebo dost) kroků před vámi. Učitel, který se ohlíží aby vám pomohl s mapou, ve které se učíte sami značku po značce číst. Guru je skromný mudrc, který ví, že nemůže učit, toho, kdo se učit ani nechce. Na Západě máme k tomuto slovu trochu (a do značné míry i oprávněně) jistý despekt. Guru by neměl být svátostí navoněný dogmatik s egem objemným, jako vlastní bankovní účet. Guru by měl být především moudrý a šlechetný člověk se silnou osobní zkušeností. Anebo něco úplně jiného?
Ne zcela jasné indicie o tom, že by mne za čas „někdo“ mohl poctít specifickou návštěvou, přicházely už tak půl roku předem v dusné atmosféře pozdního léta v indickém ášramu. Podivné vize a emoční fronty, jsem tou dobou přikládala spíše záhadnému dění z ranku slepých míst neurovědy, než nějakým předzvěstem. I stalo se, někdy kolem Vánoc a toliko očekávaného konce světa. Celá věc mě překvapila o to víc, že má cesta za přirozeným početím nebyla kvůli zdravotním zádrhelům mé osobní minulosti, v perspektivě klasické medicíny vydlážděna zrovna hladce.
Pokračovat ve čtení „MOJE TĚHOTNÁ SÁDHANA – INTIMNÍ KONFESE“
Přichází podzim, doba milovaná i nenáviděná. Podzim kdy nebe, korunoví stromů i emoce postupně mění své barvy, světlo měkne. Podzim je obdobím sklizně, napříč kulturami světa pak časem oslav plodnosti země, kterou nyní čeká údobí poklidu a odpočinku. Vyrovnává se délka dne a noci, světla a tmy. Od podzimní rovnodennosti pak tma pomalu převládá. Kdekdo vnímá podzim pouze jako zbrklou předehru zimy, což je velká škoda. Podzimní melancholie prostupující napříč všemi uměleckými žánry, rovněž vypovídá o síle této roční doby a jejím vlivu na člověka. Nebuďte smutní, že končí léto, podzim je náramně inspirativní, nejen pro jogíny.
Pokračovat ve čtení „MEZI SVĚTLEM A TMOU – PODZIM (NEJEN) PRO JOGÍNY“