V úvodní části této knihy, jsem zmínila, že kumulaci poznatků o jemné energetice zasahující do fungování těla i psýché, zakotvili ve svých nativních tradicích příslušníci mnoha světových kultur. Proč tomu tak je, si lze vykládat v zásadě třemi základními přístupovými hledisky.
Pokračovat ve čtení „ČAKRY PERSPEKTIVOU DIFUSIONISMU, PARALELISMU A TRANSPERSONÁLNÍHO HLEDISKA“
Kapitola 1.1. (ukázka z připravované knihy Čakra mandala)
Pro zjednodušení budu v této knize často užívat pojmy – jóga, tantra, anebo tantrická jóga.
A právě s přílišným zjednodušením, je často vcelku problém, stejně, jako na straně druhé, s přílišnou složitostí.
Je dobré nezapomínat, že obecné, vychází vždy ze součtu konkrétního a že kulturní a společenské fenomény, kterými duchovní nauky a praxe bezpochyby jsou se vyvíjejí a proměňují v čase a prostoru. V Indii, která byla odvěce kulturou velmi kontaktní a tranzitní, rozvíjející se navíc na obrovském území, platí toto násobně. Jóga i tantra není v dějinné perspektivě fenoménem ryze indickým, ale spíše jihoasijským, s přesahem do centrální i východní Asie.
Pokud chceme mluvit o józe, je důležité vnímat, že nejde pouze o doktrínu, spojenou s Pataňdžaliho šástrou, tak, jak se často a bohužel velmi omezeně, učí v soudobých školách pro lektory.
Termín jóga se skutečně objevuje už v prapočátku duchovně-literární historie védských sbírek, avšak ve zcela jiném významu, než jaký nese ve středověké verzi hatha jógy, silně ovlivněné tantrismem, či v moderních a postmoderních mutacích, které odrážejí tak nějak všechno dohromady.
Rané nauky mají z většiny dualistický charakter, což znamená, že podobně jako sánkhja, která zásadně ovlivnila Pataňdžaliho verzi jógy a také rané upanišady, oddělují ducha od hmoty, přičemž právě duch, představuje hlavní předmět zájmu, k němuž se narozdíl od těla, vztahuje i záměr, týkající se osvobození.
Zásadnější změna přišla až podstatně později a děla se postupně, na různých místech, navíc různým způsobem.
Pokračovat ve čtení „HISTORICKÉ OKÉNKO, ANEB PROČ JE PROBLEMATICKÉ ŘÍKAT ÚHRNĚ JÓGA A TANTRA“
Mám ráda jazyk.
Nemyslím teď jen svalový orgán dutiny ústní, který je geniálním nástrojem pro líbání a artikulaci, ale (mimochodem) také hlavním a možná vlastně jediným svalem, o který dávní jógini, jevili větší zájem, tedy nakolik můžeme alespoň vyvozovat z toho, co se dochovalo v textech.
Ten taky.
Ostatně, co bychom si bez něj počali s takovou khéčari mudrou!
Svého času na univerzitě, jsem se věnovala studiu jazykovědného oboru.
Rovnou se přiznám k tomu, že vášní pro všechny možné kategorie hlásek, modelů, anebo klasifikací jazykových rodin, jsem za těch pět let úplně nevzplanula.
Co mě ale bavilo celou dobu, byla taková psycho, socio, anebo etnolingvistika.
Disciplíny, které se dívají do skrytého a přeneseného významu za formou a vyzněním.
To máte skoro jako v ásaně.
Je zde nějaký tvar, jeho obvyklé použití, umístění v kontextu a v ideálním případě i obsah, který má něco jemnějšího zprostředkovávat.
A je zde tolik proměnných!
Pokračovat ve čtení „SAMSÁRA JE NIRVÁNA“
Může začít, co nikdy neskončilo?
Může být nové to, co se vrací?
Stejně a pořád jinak? Pokračovat ve čtení „SPIRÁLA STARÝCH ZAČÁTKŮ A NOVÝCH KONCŮ“
Nemusíme dlouho obcházet vcelku horkou tematickou kaši.
Asi každý, kdo se sobě vlastním způsobem (a že jich dnes je celá řada) setkal s jógou ví, že cílem jógy je jednota.
Mohli bychom místo toho také říci spojení, celistvost nebo integrita. Ono je to v józe i sesterské sánkhje1 skoro všechno totiž ,,jedno”. Alespoň v esenci.
Pro někoho je jógové hledání jednoty o nalezení rovnováhy mezi pravou a levou polovinou těla, pro jiného mezi nádechem a výdechem, pro dalšího mezi tělem a myslí.
Pro jiné je jednota psaná s velkým ,,J” o spojení individualizovaného bytí se svým existenciálním zdrojem.
Vše se počítá.
Tušený příslib harmonie a rovnováhy nás láká, jak by ne.
A podobně jako noční motýli a můry často (a dobrovolně) pálí svoje křídla o zářivé světlo umělého osvětlení , dokážeme se i my lidé, co čas popálit na cestě za lepším já.
Jednou z příčin bývá neschopnost nebo nedostatek reflexe a sebereflexe. Pokračovat ve čtení „HOMO PROIECTOR: O PROJEKCÍCH VE VÝUCE JÓGY A DYNAMICE DRUHÉ ČAKRY“