Rubrika: Nezařazené

Zde v tomto těle jsou posvátné řeky,

zde je slunce a měsíc, stejně jako svatá poutní místa.

Nepotkal jsem požehnanější chrám,

než jakým je mé vlastní tělo.

(Mahásiddha Saraha)

Jedním z klíčových principů v nauce tantry, je důraz na vztah mezi tzv. absolutní a relativní dimenzí zkušenosti. Tento vztah má mnoho vrstev, avšak na zcela základní úrovni, slouží k podpoře dobrého prožívání vzácné každodennosti našich životů. 

A to takovým způsobem, abychom se v našich životech nemuseli uchylovat k extrémům, kdy na jedné straně, nic, krom absolutního, věčného a dokonalého nemá smysl, protože vše zkrátka pomíjí, což není příjemné a na straně druhé se netočili jako šílení v kruhu lpění na malichernostech, do nichž investujeme veškerý svůj fyzický, duševní i duchovní potenciál.

Absolutní úrovní se míní to, co nás přesahuje, ale v tantrické perspektivě zároveň zcela osobně – fyzicky i duchovně také prostupuje. Relativní úroveň, zastupuje existenciální proměnlivost, vrstvy a kontexty, ve kterých se absolutní projevuje různě. Tento vztah stojí za rozdíly v rámci jednoty, ale je také zcela zásadní pro různorodost, pestrost a škálu možností, kterými prožíváme životní tajemství a nalézáme moudrost.

Toto je podpůrná rukověť pro studenty různých směrů jógy, která, věřím, může pomoci na cestě k intimnějšímu spojení těla a duše, ve vtělení moudrosti a soucitu i v pochopení vztahu mezi tzv. absolutní a relativní úrovní, jak ji pojímá tantrická nauka.

V úvodní části této knihy, jsem zmínila, že kumulaci poznatků o jemné energetice zasahující do fungování těla i psýché, zakotvili ve svých nativních  tradicích příslušníci mnoha světových kultur. Proč tomu tak je, si lze vykládat v zásadě třemi základními přístupovými hledisky. 

Kapitola 1.1. (ukázka z připravované knihy Čakra mandala)

Pro zjednodušení budu v této knize často užívat pojmy – jóga, tantra, anebo tantrická jóga.

A právě s přílišným zjednodušením, je často vcelku problém, stejně, jako na straně druhé, s přílišnou složitostí.

Je dobré nezapomínat, že obecné, vychází vždy ze součtu konkrétního a že kulturní a společenské fenomény, kterými duchovní nauky a praxe bezpochyby jsou se vyvíjejí a proměňují v čase a prostoru. V Indii, která byla odvěce kulturou velmi kontaktní a tranzitní, rozvíjející se navíc na obrovském území, platí toto násobně. Jóga i tantra není v dějinné perspektivě fenoménem ryze indickým, ale spíše jihoasijským, s přesahem do centrální i východní Asie.

Pokud chceme mluvit o józe, je důležité vnímat, že nejde pouze o doktrínu, spojenou s Pataňdžaliho šástrou, tak, jak se často a bohužel velmi omezeně, učí v soudobých školách pro lektory. 

Termín jóga se skutečně objevuje už v prapočátku duchovně-literární historie védských sbírek

, avšak ve zcela jiném významu, než jaký nese ve středověké verzi hatha jógy, silně ovlivněné tantrismem, či v moderních a postmoderních mutacích, které odrážejí tak nějak všechno dohromady. 

Rané nauky mají z většiny dualistický charakter, což znamená, že podobně jako sánkhja, která zásadně ovlivnila Pataňdžaliho verzi jógy a také rané upanišady, oddělují ducha od hmoty, přičemž právě duch, představuje hlavní předmět zájmu, k němuž se narozdíl od těla, vztahuje i záměr, týkající se osvobození. 

Zásadnější změna přišla až podstatně později a děla se postupně, na různých místech, navíc různým způsobem.