
Jedna z klíčových scén mého oblíbeného filmu. Vím, krapet retro. 1999 – Matrix. Tedy konkrétněji situace, kdy oblými lennonkami obrýlený Morpheus, říká stále nechápajícímu Neovi, že: „Matrix je všudypřítomný. Je to obraz světa umístěný do vašeho zorného pole, sloužící k tomu, aby zamlžil možnost nazřít skutečnost.“ Neo nechápe a Morpheus pokračuje svíravou proklamací o životě ve vězení vlastní mysli, a v ní operujících systémech přesvědčení a víry, v neklamně objektivní realitu. Povaha iluze nemůže být vysvětlena slovy, musí se prožít, být nazřena. Nabízí se dvojí volba, existenciální dualismus vtělený do dvou lesklých pilulí – modré, coby konejšivé cesty setrvání v kolektivním transu a červené jako nepohodlné cesty prozření v o poznání palčivější realitě. Buď-anebo.
Pokračovat ve čtení „JÓGA NEBO BHÓGA?“